Jak Pepe koukal na horor

To byl zrovna Velký Méďa na jedné ze svých četných operací, když se dva kamarádi koukali na film. Milovali chvíle, a že jich bylo hodně, kdy byli doma samotní. To si pak mohli pouštět místo pohádek i detektivky s hromadou vražd a se zlými zločinci, nebo jejich oblíbeného Indiana Jonese, či dokonce filmy válečné, fantasy a sci-fi!
Dnes se však rozhodli pro horor. A ne tak ledajaký! Ale horor o bubákovi z pod postele. Byl zrovna žhavým tématem ve školce a nejeden plyšák vyprávěl, jak se raději schoval pod peřinku, nebo že se do teď bojí večer zhasnout.
Pepe měl po vyslechnutí těchto historek jasno. Takovou výzvu si nenechá ujít!
Proto vybral Kakáčkovi prasátko, samozřejmě se mu o tom ani slůvkem nezmínil, a zašel do videopůjčovny.
Tam nejprve vrátil staré a už zřejmě nefunkční filmy, zaplatil pokutu a s úsměvem se vydal vyhledat onen horor.
Když jej konečně našel, provedl záměnu obalů. U pultíku se stále usmíval, nejsladčeji jak dokázal, a starý pán, ač neochotně, mu „Pohádku o sedmi vílách“ půjčil, aniž by prokoukl jeho fintu.
„Kaki, koukej! On ho papká!“ Zvolal celý nadšený Pepe a chrstl si na tvář hrst popcornu. Nikdy nepochopil, jak se správně jí.
Kakáček ho však neslyšel, měl hlavu pod polštářem a soustředil se na sluníčko, duhu a vařenou zeleninu. Doufal, že pomocí hezkých myšlenek vyžene hrůzostrašnou vzpomínku na bubáka papkajícího ponožku... I s nohou.
„Jéé, on ho stáhl pod postel! Myslíš, že tam spolu hrají karty, Kaki?“ Nepřestával se Pepe ptát. Upřeně hleděl na televizi a ani si nevšiml, že ho Kakáček dávno nevnímá. Podařilo se mu pod polštářem usnout. Už se mu pravděpodobně zdál nějaký krásný a mírumilovný sen.
„Já hraju moc rád karty, myslíš, že bych se k nim mohl přidat?“ Pokračoval klaun v monologu. Mezitím se venku přihnala temná mračna a s nimi pomalu i bouřka.
Když film skončil, vyskočil Pepe z pohovky a vypnul televizi. V tu ránu nastala v pokoji naprostá temnota!
Pepe se zachvěl, dopotácel se zpět k méďovi a přikryl se dekou. V duchu počítal do pěti, protože do více neuměl, a snažil se usnout.
Po chvíli se uklidnil a říkal si, jak je hloupý, že se bál. Už začal vymýšlet všemožné vtípky na Kakáčka a radoval se z toho, že ho pekelně postraší!

Zahřmělo... Pepe strnul a neodvážil se ani mrknout! Upřeně sledoval temnotu a koutkem úst se snažil probudit kamaráda.
„Kakáčku... Kakáčku! Héj! Vstávej!“
Méďa jen zabručel a spal spokojeně dál.
Pepe seděl na pohovce ve stejné poloze, jako když zahřmělo, až do rána.

Jakmile vysvitlo sluníčko, Kakáček se probudil.
„Dobré ráno Pepe, jak ses vyspal?“ Zeptal se, zatímco si protíral očka. „Ne... Nebál jsem se Kaki, nebál!“ Špitl sotva slyšitelně Pepe, vyvalil se na pohovku a usnul.