Jak se Pepe zranil
„Kakáčku?“ Prořízl vyděšený hlásek ticho.
„Ano Pepe?“ Odpověděl druhý hlásek přívětivě.
„Asi jsem si zlomil nohu.“
"Co?!" Ozval se opět druhý hlásek ale už ne tak mile jako předtím.
» autorka: Sasi » Povídky / Dobrodružné |
Kakáček civěl na nohu svého nejlepšího kamaráda klauna Pepeho.
"Jak tě napadlo, že ji máš zlomenou?" Otázal se, už opět klidně, Kakáček.
"Bolí, Kaki, bolí!" Zabrebentil mezi vzlyky Pepe.
"Ale vždyť jsi tu jen tak ležel... Nebo ne?!" Pokračoval ve výslechu Méďa a nespouštěl oči z tváře nemocného.
"No jó... Skoro... Jen tak ležel, ale... Nó, ne." Mlel si pod svým červeným nosíkem klaun. Kakáček měl hnedka jasno. Určitě si zas hrál na jednoho ze svých oblíbených superhrdinů a lezl po lustru!
"Pepe, nespadnul jsi, jen tak náhodou, v poslední době odněkud?" Vyptávání Médi nebralo konce. Však jen ať hezky poví celou pravdu, pomyslel si.
"Ehm, ale kdežé, Kaki. Co tě nemá! Já jen tó... No... Ležel a..."
"A?" Zajímal se dál Kakáček a bylo mu jasné, že se tentokrát jeho kamarád nevykecá.
"A... Na tu nohu mi hapal klavír!" Zvolal vítězně klaun.
"K-k-klavír?" Nevěřil Kakáček svým uším.
"No jó, přesně ten!" Přikývl Pepe a usmíval nad svou genialitou od ucha k uchu.
Když se Kakáček vzpamatoval z nového rozměru Pepeových výmyslů, rozhodl se, že se jen tak obalamutit nedá.
"A kde je ten klavír teď, Pepe?" Optal se pomalu a zamyšleně studoval pokoj.
Pepe začal usilovně přemýšlet a kdyby se plyšové hračky mohly potit, tak by se asi utopil.
"Odešel." Špitl nakonec nervózně.
"Kakáček se pousmál. "Sám, jo?"
"Ne. Na trpaslících, co ho na mě hodili!" Vysvětloval Pepe a mával zběsile rukama, jak se to snažil znázornit.
Kakáček si povzdychl. "Tohle nemá cenu," řekl si. Posadil se vedle zlomeniny a prozkoumával ji. Pepe se neustále vrtěl a něco brebentil ohledně trpaslíků a jejich čepiček. Úplně zapomněl na bolavou nožku!
Kakáček si ho nevšímal. Pepe byl už prostě takový blázínek. Často mimo realitu, ve svém vlastním světě.
Když uběhla asi půlhodinka a méďa stále zkoumal bolístku, tedy spíše uvažoval nad myslí svého kamaráda, vyrušilo ho poklepání na rameno.
"Víš Kakáčku, já se asi popletl. Mě už ta noha ani nebolí." Usmál se klaun, zvedl se a odhopsal z pokojíku.
Kakáček tam chvíli seděl. Ulevilo se mu, že je Pepe v pořádku. Sám sebe přitom přesvědčoval, že příště už ho nenechá vymýšlet si takové nesmyslné historky.
"Jak tě napadlo, že ji máš zlomenou?" Otázal se, už opět klidně, Kakáček.
"Bolí, Kaki, bolí!" Zabrebentil mezi vzlyky Pepe.
"Ale vždyť jsi tu jen tak ležel... Nebo ne?!" Pokračoval ve výslechu Méďa a nespouštěl oči z tváře nemocného.
"No jó... Skoro... Jen tak ležel, ale... Nó, ne." Mlel si pod svým červeným nosíkem klaun. Kakáček měl hnedka jasno. Určitě si zas hrál na jednoho ze svých oblíbených superhrdinů a lezl po lustru!
"Pepe, nespadnul jsi, jen tak náhodou, v poslední době odněkud?" Vyptávání Médi nebralo konce. Však jen ať hezky poví celou pravdu, pomyslel si.
"Ehm, ale kdežé, Kaki. Co tě nemá! Já jen tó... No... Ležel a..."
"A?" Zajímal se dál Kakáček a bylo mu jasné, že se tentokrát jeho kamarád nevykecá.
"A... Na tu nohu mi hapal klavír!" Zvolal vítězně klaun.
"K-k-klavír?" Nevěřil Kakáček svým uším.
"No jó, přesně ten!" Přikývl Pepe a usmíval nad svou genialitou od ucha k uchu.
Když se Kakáček vzpamatoval z nového rozměru Pepeových výmyslů, rozhodl se, že se jen tak obalamutit nedá.
"A kde je ten klavír teď, Pepe?" Optal se pomalu a zamyšleně studoval pokoj.
Pepe začal usilovně přemýšlet a kdyby se plyšové hračky mohly potit, tak by se asi utopil.
"Odešel." Špitl nakonec nervózně.
"Kakáček se pousmál. "Sám, jo?"
"Ne. Na trpaslících, co ho na mě hodili!" Vysvětloval Pepe a mával zběsile rukama, jak se to snažil znázornit.
Kakáček si povzdychl. "Tohle nemá cenu," řekl si. Posadil se vedle zlomeniny a prozkoumával ji. Pepe se neustále vrtěl a něco brebentil ohledně trpaslíků a jejich čepiček. Úplně zapomněl na bolavou nožku!
Kakáček si ho nevšímal. Pepe byl už prostě takový blázínek. Často mimo realitu, ve svém vlastním světě.
Když uběhla asi půlhodinka a méďa stále zkoumal bolístku, tedy spíše uvažoval nad myslí svého kamaráda, vyrušilo ho poklepání na rameno.
"Víš Kakáčku, já se asi popletl. Mě už ta noha ani nebolí." Usmál se klaun, zvedl se a odhopsal z pokojíku.
Kakáček tam chvíli seděl. Ulevilo se mu, že je Pepe v pořádku. Sám sebe přitom přesvědčoval, že příště už ho nenechá vymýšlet si takové nesmyslné historky.
Tipů: 1
» 09.08.14
» komentářů: 0
» čteno: 861(6)
» posláno: 0
» nahlásit
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Jak Pepe koukal na horor | Následující: Epicko-fantasto-brutálně-až-krutopřísně-nejúžasnější Celestie