XPH

S modulem to bylo celkem snadný. Dáme ho ven, chce jej propojit s lodí. Nechci mu brát jeho vize, ale nepůjde to. Jeho loď není s mým modulem kompatibilní. Nerada bych byla necitlivá, ale mám novější model. A vůbec jeho loď je dopravní, nákladní, může se připojovat jen k jiným typům. Jo, nechám si svoje moudra pro knihy a výzkum.
Kam zas poletíme? Mám tu práci, nemůžu být týden pryč. Dobře, nastavím automatiku, ale stejně tomu nerozumím. Nemůže si letět sám? Klidně tu počkám, kam bych asi tak šla? Ale jo, jsem připravená. Hm, ani si toho úklidu nevšiml. Překvapení jsem měla ráda jako malá. V dospělosti ani ne, no on mi je nikdo nedělal, ale život mne několikrát překvapil tak, že mám ráda, když jsou věci podle plánu, hezky v lajně a bez neočekávaných zvratů. Uznávám, že zrovna v mém případě to může znít divně, ale je to tak.
Pokud teda myslí tuhle trasu vážně, je to fakt alespoň na týden. Jestli máme prozkoumat celou planetu, přizpůsobím tomu výzkum, můžu klidně cestovat i s laboratoří, ale takovýhle týdenní výlety, nejsou z mýho pohledu zrovna dobrý pro můj výzkum. Automat řeší jen některý očekávaný, neobvyklý situace, raději bych si to hlídala sama.
Dva dny tam a to samý zpátky. Co tam budeme dělat? Kde vlastně? Už tam byl? Nejspíš jo.
Je to pořád stejný. Máme téměř nekonečně času a přesunujeme se maximální rychlostí stroje. Nechápu proč. Něco jinýho je to, když nevidím, kudy letím. Jsem třeba v kajutě, v laboratoři, jenže tady vidím ven a to mne teda dost irituje. Dvakrát mi to půjčil a měla jsem pocit, že by rychlost nejraději posunoval očima. No, na takovýmhle principu naštěstí takhle lodička nepracuje. K mýmu štěstí.
První dobíjení, jsme pod horou, skoro na rovině. Kde je pověstná obava před větrem? Je pravda, že nic na ukrytí tu není, ovšem co já vím, třeba za nějakých 5,10 minut letu by bylo? Nejspíš ví, že ne. Nebo to tu zná, nevím. Vzhledem k tomu, jak mlčí a je v klidu, ví kam cestujeme a zřejmě i kde jsme. Uklidňujeme mne, že alespoň jeden z nás. Pálí tady obstojně. 12,13 a bez topení. Poslechnu ho, nejspíš má pravdu s tím topením. Tma.
Doplněno a dál podle plánu, jo přizpůsobím se. Proč takovou dálku? Asi má nějakej plán a až bude chtít tak mi ho řekne. Asi.
Páni! No to snad… Ta je ale obrovská. Něco takový jsem neviděla. Kolos, skutečně ohromnej, ale stojí nějak nakřivo. Se mi zdá. Jenom obejít ho je na pár hodin. Zaparkoval asi tak v její třetině. Určitě už tu byl. Jdeme přesně podle nějakýho plánu, já ho teda neznám, ale rozhodně nebloudíme.
Nevím jak, ale najedou se otevírá nákladní prostor, vyskočil nahoru, podal mi ruku a jsme uvnitř. MvP674w to je ten automat. No, taky jej zrovna neposadil zcela dokonale. Udělalo mi to maličkou, škodolibou radost. Jenže, já? Měla bych spíš hluboce, tiše a pokorně mlčet. Protože já, ani nevím kde je, mohla by být a zda vůbec je. A to tedy byla mnohem, mnohem menší. Tahle má to mnoho pater, na každým parkujou alespoň dvě lodi. Dole jsou nějaký Fasky, pak je tu MK 35, vozítka, a nahoře je …to neznám. Takovou jsem taky ještě neviděla, největší z těch co tu jsou. Chtěla jsem až k ní, prohlídnout si ji, ale zavrčel něco o zbytečným zdržování, tak jsem to vzdala. Tisíce přepravních doků v předlouhých řadách. Pečlivě očíslovaný, seřazený podle systému, patra a patra. Pokud tu chce něco hledat budem tady týdny.
Začínám chápat, proč tu plánuje den pobýt. Pokud to teda za den najdeme. Vlezl do Fasky. Čekám venku, nechci se zase vnucovat. Za chvilku je venku. Kývnul na mne a naskakuju do nějakýho vozíku. Řítíme se k výtahu a lezem nahoru. Zasvěcuje mne do systému číslování a otevírá doky, který potřebujem. Nejspíš chce zdolat nějakej rychlostní rekord, nechápu proč tak kmitá. Konečně se zastavil a čeká na mne. Aha, tady jsou nakládkový roboti. Na nich mu budu posílat věci k nakládce. Chápu, dojede to k výtahu a do něj, dole si je přebere a pošle zpátky. Původně jsem si myslela, že budu počítat obsah, ale je to zbytečný, počítaj naložení roboti, takže jen nakládám a nakládám. Bedny, bedny, bedny. Číslo, dok, bedna, druhá, desátá. Víte kolik se toho vejde do Fasky? Hodně. Nejspíš tady starou necháme a berem si novou. Má to tady jako depo.
Pípla mi komunikace. Přestávka, jede nahoru. Zavřela jsem dok, kterej mám hotovej a pomalu jdu k dalšímu. Skoro jsem se ho lekla. Je úplně zplavenej , ale hned jsem si uvědomila, jak asi vypadám já. Stačil pohled na mý rukavice, těmahle si utírám čelo? Je tu příšernej vzduch. Poklepal mi na rukáv. No jo, ukazuje mi to, jen jsem se nekoukla. Jdeme k výtahu a novýmu přísunu kyslíku.
Konec dnešní směny, naše stará Faska, 12,16, tma. Druhej den, to samý, ale kam to dává nevím, protože podle mne se to už nevejde. Možná to jen přesunujem dolů, abychom se příště tak nenadřeli. Příště? Bude ještě nějaký příště?
Komunikace, konec? Skvěle, jedu dolů. Za chvíli bude tma, ale máme doplněno. Tak odlet.
Já poletím naší starou a Jan tou co včera vytáhl ven. Proč potřebujem dvě? Proč já tou otřískanou? Právě proto, už ji znám, zkoušela jsem si ji. Spíš bych řekla, že jsem byla zkoušena a ta druhá, tu neznám. Jo, osobně jsem se s ní neseznámila a netykám si s ní. Teď chápu, kam se všechny ty věci vešly.