deep inside

Myslím, že mi opět někdo dokázal, že popsat se dá stručně a výstižně i to, co bych marně rozepisovala do sta řádek...

Připomnělo mi to do češtiny přeloženou haiku ze sbírky Verše psané na vodu, mou oblíbenou:
"Na pustou cestu napadal sníh,
zavál už stopy po kročejích.
Já jsem ta cesta, smutek je sníh...
Kdo půjde kdy v mých šlépějích?"

"Zato, že mě týrala,
dal jsem ji po hubě..."
To mě vážně pobavilo... :D

"Tak proč v nich chceme číst?..." Skvělý obrat na závěr...

Vzpomněla jsem si na Havlovy Antikódy nebo na Apollinaira... :D Krátké, leč výstižné, řekla bych. :D

Nejvíc se mi líbí ten konec. :)

"...mně stačí ji vnímat duší..." Tenhle verš se mi líbí snad nejvíc. :) ST

A děkuji! :)

Psavec: Chápu, pokusím se názvy doplnit. Nebylo to myšleno zle. :)

Konec mě odrovnal. :D