.................

Je to na nás… jaký uchopíme štětec a paletu barev… jen velikost plátna naší duše se těžko rozšiřuje z rámu lidskosti. PS: vložila jsem na liter další svoji úvahu... pokud máte zájem... budu ráda

... o lidské hluchotě, slepotě, apatii... jistě to znáte – na chodníku, v tramvaji, na zastávce... máte úsměv na rtech a cítíte led okolí...

Jen tak si sedím doma a koukám na Tebe

takhle to bylo, vím, žes to tak cítila...promiň.

Ležatý žebřík ke hvězdám ...

.... neměla to být báseň ... jen koment k dílu skutečného básníka, které mě oslovilo ..

.................

..................

... i tohle máme za sebou... čas od času koroze tolerance navrtává asi každý vztah...

... co nevidět to bude pět let... takže tahle je napsána před třemi roky jako rekapitulace těch dvou... každá sloka je skutečně a do hloubky prožitá...

Blíží se konec roku (za chvíli, no...) a s ním různá předsevzetí.

na první pohled je jasné, že je to šuplíkovka

navštěvujeme hroby...

.................

........pokus o...několik otázek...B

.................

...dřevěné, lakované a její pocit při odstraňování barevné slupky... má ráda přírodní přeliv... nebo je někomu přednější jeho lak pochvaly před týbly držícími hroty všedních dnů?

Skoro dětská, ale ne tak docela si myslím...

co se má stát se stane, ale stejně se tím trápíme...