***

... některá děláme každý den, .... a některá děláme na celý život / autor © MončaElča

Nočníček .. už aby bylo dnes....

......................

...ty obrázky jsou dva..tudíž reakce na ten druhý... ))

..reakce na obrázky, co našla jsem v mejlíkové poště... ))

Každý introvert, který obuje boty extroverta, potřebuje v sobě uspokojovat obě polohy… chce být s lidmi… a chce být také chvíli sám…Anebo je to jen obyčejná ženská touha?

Většinou se jedná o vědmu středeční… ale nečekaně přichází i v jiné časy jiných dnů (nemám ráda neohlášené návštěvy)

Nočníček pro Tebe ..... volám tě ... ze sna!

... vzdávám vám hold ... dcery Eviny

)

Omlouvám se: není to báseň. Už asi z té práce blbnu...

Na názor a kritiku reagujeme protiútokem, nejlépe silnějšího kalibru. Proč se DOOPRAVDY nezamyslíme, proč si nedáme čas na přijetí a zpracování? Proč to tolik bolí?

Jen někdy naplněná touha – snad jedenkrát za sto let...

Tohle veršohraní vzniko díky nekonečné hravosti Cecilky a mojí. Bavilo nás to ohromně a tak jsem se (s Cecilčiným svolením) odhodlal se s vámi o tu hru rozdělit... bavte se dobře

... tak je přivítáme .. Ne..??

...který hřeje a nehřeje, jako mé peřeje dnů... Jsem šťastná a smutná smutkem nikoho a ničeho (že by mě bacil neslaný nemastný podzimní bacil?)

Existují prostory světa, kde člověk nejen sám sebou být může, ale kde není ani ostuda svlíknout se ze své kůže...