Koblížek

Jednoho dne, při běžné cestě ze školy, stála u trnky podivná postava. Tyčila se do dálky a nehnutě se opírala o vysokou hůl.

Asi musím přestat pít...

   „Karviná hlásí splněno, maminko" oznamoval, když mě umýval v lavoru s teplou vodou,

Chvílemi dílna připomínala zamlžená blata a jejich věrný pes Míša, který občas přišel Věrka zkontrolovat, připomínal v tom zakouření psa z Baskervillu.

„Už jste jedli bramborové placky, milánkové?“  K vykuleným očím se přidaly i spadlé čelisti.

To, že to byla klasika jsem se dozvěděl až o něco později, ale že to není Zorka Kohoutová nebo Pepíček Zíma, to jsem poznal hned.

No, a teď se vám musím k něčemu přiznat... Spal jsem se svou sestřenicí.

Pochůzky se strýcem jsem miloval, protože jsme spolu různě lumpačili a mě kolikrát nechal dělat i věci, které mi jinak byly rodinou zapovězeny.

Už jste někdy jen tak civěli do trávy z bezprostřední vzdálenosti, co vám vaše oči dovolily?

Když čert nemůže škodit, aspoň zasmrdí...

Jako dítka jsme si vrchovatě užívali poutí. Dneska mě všechny ty ukřičené atrakce ničí.

Cítil, že je většinou nepochopen a končil slovy: „Holky, vy víte prdlajs“. Pak pomalu odcházel na zahradu odplivnout si na hnůj.

...přišla chvíle, kdy se malý neposeda z neznámých příčin někam vypařil. Najednou jako by ve vzduchu něco chybělo. Jako by bylo, zčistajasna, něco špatně...

Jedna retro z Milovic

Hody, hody, doprovody...

Všechno jednou skončí. Žel někdy o mnoho dříve ... Hajzl Covid!

Bůh nám nadělil děti, aby smrt pro nás nebyla takovým zklamáním... (Evelyn Harper - seriál Dva a půl chlapa)

Tatínek ho v dětství jednoho dne vzal za pravé ucho - vždycky mi ho ukazoval, že ho má větší – a dotáhl ho k učiteli hudby. Tomu nastrojenému kruťákovi v kostěných brýlích, který se jmenoval Krupka, přikázal, ať z něj třeba vymačká duši...

„Chápeš to?“ ptala se mě učarovaná uklízečka. Chtěl jsem jí odpovědět, že rozhodně ne, ale strčila mi svou voňavou dlaň od Propperu před ústa ...

Život člověku často přisouvá do cesty různá úskalí.