Jan Maren

Nerad bych, aby z mé anotace vznikl nesprávný dojem, lítost nad mým osudem a tak. Ale skutečností zůstává, že mne odvezou příští týden do speciální kliniky v Regensburgu, kde mne očekává operace nádoru na játrech. Prosím jen, aby ti věrní, kteří dávali příznivé komentáře k mým básním a i ti mí oblíbení občas drželi palce, vzpomenou-li si. Že telepatie funguje, vím z vlastní zkušenosti. Snad funguje i tato tichá účast na osudu bližního, kdo ví ? Dávám sem poslední báseň na delší dobu a děkuji všem básnířkám i básníkům za jejich přízeň. Zvláště bych rád poděkoval mé paní lektorce na libres, která mi obětavě upravovala básně, psané na německém PC za minulých nemocničních pobytů. Věřím : S Boží pomocí na shledanou zase na libres. Váš Jan Maren

Pro mnohé jsou hovory o počasí vezdejší jejich chleba, a tak k této básničce anotace vlasdtně není třeba.

Básníka přepadne někdy splín a ptá se sám sebe : "Na co vlastně píšu básně ? Ano, ostatním pro radost - ale to mi nestačí." A tak tato báseň vznikla pod takovou šibeniční náladou.

Ku včerejšímu mezinárodnímu Dnu Mateřského Jazyka a anglikanismům v české řeči chtěl bych poznamenat : Američanům, otcům výpočetní techniky scházela také nová slova pro novou technologii. Co udělali ? Sáhli po výrazech a pojmech z farmářského života : „stack“ = stoh (slámy) „hardware“= původně kování, kovové části pro farmářské povozy, „a bit“, kousek, kousíček, dnes výraz pro nejmenší informační jednotku, 1 nebo 0. A jiné a jiné pojmy. Čeština překládá file, německy Datei jako soubor, což je v angličtině „ensemble.“ Správnější je překlad jako „složka, zápis“ Soubor je matoucí pojem, protože je-li tam něco „soubořeno“, tak jsou to jen samé nuly nebo jedničky, jejichž řadu si lidský mozek nemůže zapamatovat, ale interně žádný počítač na světě jinak nepočítá, než ve dvojkové, binární soustavě. Slovo „slovo“ je pro každý počitač jen řada nul a jedniček, napětí je zde = 1, napětí tu není = 0, světlo-tma, tma,, tma, světlo – jako vypínač osvětlovacího tělesa, kupř. Nestačí, že překladatel ovládá angličtinu, musí mí mít také příslušné technické vzdělání. Italové říkají : „traduttori tradite, translators cheat, Übersetzer betrügen, překladatelé podvádějí. Bohužel je ta jejich slovní hříčka také pravda. Vím to také ze zkušenost, jakých hrubých chyb se kupř. dopouštěli překladatelé u světoznámé firmy Siemens, když překládali německé technické pojmy z němčiny do angličtiny. Ovládali angličtinu ale technice rozuměli jako koza petrželi. Nu což, už se stalo, nač plakat nad rolitým mlékem.

Báseň je reminiscece na filmy, shlédnuté v dětství. a dopouští se jisté nepřesnosti : ( Jak se balila jitrocel) " JAK SE KALILA OCEL" , a ( Kolportáž stlaná na ošatce ) " REPORTÁŽ PSANÁ NA OPRÁTCE " byla polo-popvinná četba až ve škole v ionternátu, a měla za následek lepší hodnocení v učivu. Příběh Pavlíka Morozova byl podáván na střední škole jako příklad bdělosti a ostražitosti. Opisy knih k získání odznaku Julia Fučíka jsem si vymyslel. Dříve narození budou možná rozumět a upamatují se, pro ty později narozené jsem napsal tuto , doufám, trochu vysvětlující anotaci. Kdepak je dnes ta "socialistická " výchova ?

Tato báseň byla vskutku napsána nedávno v nemocnici - další anotace netřeba. Jen snad to, že v nemocnici vznikla malá sbírka : BÁSNĚ Z NEMOCNICE na r§zné náměty.

Láska na dálku má těžký úděl. Buď si dělá starosti, když milovaná bytost se dlouhou dobu neozývá, nebo na ni z dlouhého čekání padá splín a smutek.

Nedoufám, že by se má "nová" česká slova ujala, ale dávám je sem přesto. Básnička se snaží být parafrází na Ezopovy bajky.

Stalo se jednou za panování krále Klacka, tak dávno, že už to ani není pravda.

Láska zacíná. . . kdyz

Začínalo to jako limerick, ale stal se z toho sonet. Přečtěte si, jaké myšlenky zmítají myslí mé přítelkyně : Ve skutečnosti jsem Drak.... co zatím jen síru pouští... oheň schovává si v houští svých myšlenek.. pak přes slova budu oheň plivat... a pozor kdo bude zasažen... není hasícího přístroje, který měl by protijed :-) JAn Maren :POMSTA JE SLADKÁ ! :-)

Zima je když . . .

K této básni mne inspirovala poznámka v komentáři Bameka k mé celkem zastaralé politické SLUŠNÁ ÓDA NA POLITIKU, kterou jsem zde uvedl převčírem. Jeho poznámka zněla : „ Vážněji bych dodal, že by bylo fajn pro minulé politické kašpary nezapomínat na ty současné. A že jich napříč celým politickým spektrem máme !“ Nežiji ve vlasti a příčí se mi, psát o něčem, o čem mnoho nevím, i když denně poslouchám český rozhlas a občas čtu noviny online. Ale držím se biblického „ Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni. Dnes v noci jsem si však uvědomil, že soudit předpokládá nadřazenost nad skutečností a dělání si nárok na spravedlnost lepší, než kdokoliv jiný. A to si nedělám. Píšu jen o faktech, které jsem pochytil, bez nároku na pravdu a jakékoli soudy. Báseň je parafráze na styl Vladimíra Majakovského, nikoli obsah. Nevím, zda se mi to povede, ale tato báseň vznikla celkem v mžiku. Netrvalo to dlouho a měl jsem ji na papíře hotovou, bez škrtání a úprav. Ať ji posoudí ostatní básníci – a básnířky, které politika příliš nezajímá. V životě jsem nikdy nepoužíval sprostých slov, ale tady jsem musel. Přišla sama od sebe a já se za ně nestydím ani je nebudu měnit za jiné, slušnější výrazy.Chtěl bych poznamenat jen maličkost ve vlastní věci, ale pravdivou. V září roku 1989 jsem si napsal do deníku prorockou báseň, ale to jsem tehdy nevěděl. Začínala : !Je čas, pánové ! Uřezat kulky samcům. . . Nepamatuji si ji, a můj deník mi byl ukraden. Kopii z deníku jsem však předtím zaslal na Hrad, k rukám Václava Havla s přesným autentickým datem. Na Vánoce mi kníže Schwarzenberg zaslal jménem Václava Havla blahopřání – které mi bylo rovněž zcizeno. Kdo to byl, je dlouhá historie, kterou zde nehodlám ventilovat. Říká se, že básníci jdou před dobou. Ano, šel jsem dva měsíce před dobou – a kníže Schwarzenberg je slušný člověk. Zná svět, ovládá perfektně cizí řeč a naučil se od té doby velice dobře česky. Je dost starý a zámožný na to, aby chtěl také hrabat. Schade, Karle ! My dva jsme stejně staří a víme, že v tomto věku majetek ztrácí svoji přitažlivost. Jen dravci a predátoři se domnívají, že něco vlastní nebo budou vlastnit. Jeden filozof, kterého si velice vážím, napsal :“Nermuťte se nad ztrátou majetku. Nikdy vám nepatřil“ Ztratil jsem V NSR celkem třikrát všechen majetek a ani trochu mne to nezarmoutilo. Získat zase potřebné k životu, je ta nejlehčí věc na světě. Získat charakter, klid a mír v duši, ta nejtěžší. Howgh.

SONET. Americký filozof R.W. Emerson napsal : „Tam, kde nemůže žít láska, musí syčet nenávist.“ Tím samozřejmě nemyslel nemilovaného, nebo zhrzeného, ale toho, který hrubě porušil přírodní zákony lásky, protože mimo jiné napsal : „Když má človek jediného přítele, potká jej všude, když má jediného nepřítele, potká jej také všude. Napsal také : „Those who bring sunshine to the lives of others cannot keep it from themselves.“ (Ti, kteří vnášejí sluneční světlo do života svých bližních jej nemohou zdržovat od svého vlastního života.) Je to pravda. Milujeme – li opravdu, zjistíme, že nás i naši bližní mají náhle rádi. Emersonovi vyhořel dům do základů. Jeho sousedi mu postavil ne své vlastní náklady nový.

Tato básnička byla napsána roku 1988 ale trochu pozměněna se hodí na dnešní dobu, tam i tady. O mrtvých jen dobré, ale v zájmu smyslu básně a doby v ní ponechávám jméno tehdejšího politika. Nechci ho nahrazovat někým jiným. K ódě na politiku patří i má ilustrace, kresba draka s titulem Bil'akův drak, který je ve tvaru známého neslušného symbolu kosočtverce, kreskeného tehdy po všech zdech v Praze i jinde, vlevo písmena CC vpravo od čárky CP a s ocasem na jehož konci je pěticípá hvězda. Je to slušná báseň. Slušnému člověku je vše slušné a kdo by v ní viděl jen sprosťárny, je sám sprosŤÁK ! TAK ! Ódu na politiku jsem nedal do žádné sbírky a narazil na ni v mém deníku teprve dnes. Nevím, zdali zná dnešní generace anekdotu o českém komikovi Vlastu Burianovi, který byl údajně zavřen za okupace za jeho sketch, kdy přivedl na jeviště svini s podsvinčaty a prohlásil : „To jsou malá prasata a ten velký, to je jejich Vůdce.“ Když byl propuštěn z vězení, přišel opět na jeviště se sviní a podsvinčaty a prohlásil „ To jsou malé svině se sviní, za kterou sem byl zavřenej !“ Divácfi prý se mohli umlátit smíchy. Šlutina napsal knížku „Prezidentův vězeň“ Byl zavřenej za něco, co nikdy neřekl. Když se tak dívám do deníku na mé básně z dob normalizace, dnes již neaktuální, režim by mne zavřel také. Takhle jsem tady řádil beztrestně a držel hubu, aby za mnou mohli jezdit rodiče. Ti, kdo si ji otevřeli, ti tu možnost neměli a zbytečně si stěžovali ve zdejším tisku. Některé z mých básní jsem uveřejnil však v Národní Politice, kterou emigranti jako já nazývali Záhrobní Politika, vždy pod jiným pseudonymem. Někdy je to zcela zbytečné být hrdinou, člověk stejně nic nezmění, jen uškodí sám sobě a jiným.

Češi v cizině volili z 84 % knížete Schwarzenberga, ze 14 % Miloše Zmana. Měli vždy jiný názor na události doma. Ale tak už to bývá, ve své vlasti není nikdo prorokem.

Možná, že si zase vysloužím výtky, že generalizuji a že lidé v sobě mají geny z potomků různých národů. Geny mají jistě vliv na naše vzeření, stavbu těla a jiné fyzické vlastnosti, ale rozhodně ne na mentalitu a národní duši. Ta je dána dílem při narození, dílem výchovou od rodičů, školy, povolání, společnosti a také četbou a osobními zálibami. Nevěřím, že by se našla česká žena, která by si soudně stěžovala, že její ženství uráží výraz "babí léto" a že by se našel advokát, který by tuto žalobu podal u soudu. Ale možná, že jsou podobné výstřelky dnes i v Česku možné. Jak výchova rodičů ovlivňuje dítě, jsem zažil u mého pětiletého synka, který mluvil velmi dobře česky, francouzky a německy. Přišel ze školky a zeptal se : "Táto, proč já jsem nic ?" "Jak to, nic ?", zeptal jsem se. Řekl : "Děti si ve školce se mnou nechtějí hrát, že nejsem Němec." Jestli to není výchova rodičů, tak nevím. To se stalo 33 let po válce. Některé jedince nepoučí ani společné národní utrpení, ba ani osobní.

SONET Tento sonet je parafráze na slova z bible, zpracovaqná s básnickou svobodou.

K sakru, co zase napsat do anotace ? Citróny jsou když. . . je to kyselý

Sny jsou. . . když se nám něco zdá.