Levandule

Pátek – den návratu bezdomovce do „bezdomova“. Závěr příběhu a klubko mých myšlenek. První báseň k tomuto příběhu je ze dne 6.2.2011: Zlomená vteřina rozhodnutí. Další dvě jsou teď za sebou...

8.10.2011 jsme se vrátili z Chorvatska… už je to týden! Pavle, děkuji! :-*

Pomohli jsme bezdomovci k domovu, ale musíme mu jej vzít… Je sám sobě prorokem, a vlastně i katem. Je těžké dívat se na slzy, vztek a vzdor v kruhu proher. Pomohli jsme, ale nemůžeme za něj žít…

Jsou situace, které nepřestanou bolet, ale my se s tou bolestí musíme naučit žít

večer s malinovým džusem, vínem a reakcemi

ve mně

vyhoření (vyčerpání z práce plynule přešlo do vyčerpání z tábora... a pak... do zdravotních potíží některých zúčastněných po něm, opět spojené s vyčerpáním z práce...)

vymodlená odpověď (není současná, ale ani stará... jako žena nikdy nezapomenu na svůj sen, mít s Tebou dítě... jako matka čtyř dětí v souvislosti s věkem... občas příliš dlouho musím čekat na každoměsíční odpověď...)

… šla bych světakraj… i když nejsem… to já

na zahradě (koukám, že jsem to sem nestihla dřív dát, a už tu máme léto ... asi jsem hodně dlouho tiše odpočívala...)

… básní

Ze života mého… a naší kočky

Spravedlnost je pro každého z nás jiný odstín nebe

Jsem menší… nejmenší

volba

V nebi jako na zemi, Zápisník jedné lásky, Jak přicházejí sny…

I velký dům se skládá z malých cihel

Trojice všedních a nevšedních setkání

váhy dvou misek

vztahu s Pavlem (15.11.2010)