Levandule

věnováno inženýrce, která se snažila najít lék pro pacienty s chronickým únavovým syndromem, což je nemoc s podobnými problémy jako rakovina, JEN se na ni neumírá...PS: každá naděje má cenu zlata-čímž je obyčejný den nestrávený v posteli...

nemoc i předrozvodové období je nekonečnou inspirací pro podobné básně

o životě...jen tak obyčejně...a o skryté touze nás všech – „slyšet se“

jo, takové dny mám ráda...

pokus o bilancování před rozchodem (rozvodem)

začátek současného vztahu... (před pěti lety) Vše proběhlo v esemeskách v jedné z dlouhých nocí, kdy jsme nebyli spolu a stýskalo se nám a vše se teprve rodilo...

učit se mít v lásce sebe sama je jeden z mých nejtěžších úkolů...

když láska v srdci umírá...

vzpomínka na mizerné roky – chronický únavový syndrom – není to výmysl, tahle pitomá nemoc fakt existuje, leckdy nepohnete únavou ani rukou, natož vstát z postele a starat se o děti – a přesto vás komise hodnotí jako schopného práce...

Má víra prodělala velký vývoj, stejně jako já. Ráda potkávám lidi, kteří mě mohou v jakémkoliv směru obohatit... jen, prosím, nestrkejte mě do žádné škatulky! Jsem totiž věřící a naštěstí SVOBODNÁ!!!

láska a peníze (...v manželství)

Cože se máme ve svých příbězích naučit? A jak je opustit a žít jiné? Jak rozum obejít, co srdci poručit, když život proti nám plyne? (...srdce na hraně mezi přátelstvím a láskou...)

... z doby po rozvodu, po dalším rozchodu a se svou věčnou touhou po lásce i milování...

moudrost Pana Herce Miroslava Moravce mě bude doprovázet celý život... PS: doporučuji knihy p. Fulghuma

Tato báseň časem prodělala svůj přerod v píseň, tzn. i lepší formu, ale uvádím ji v původním znění, protože je pro mě emočně důležitá /předrozvodové období/

Trošku symbolicky zařazuji tuto báseň ve svůj první den na tomto servru – vycházím ze svého šuplíku se strachem, zda má dílka najdou své místo ve světě těchto úžasných stránek psaných srdcem tolika lidí...