Anye

Přestala jsem věřit, že se někdy poučím!

V tom, jak moc jsem hloupá...

A zase je tu příběh o slečně co milovala a o pánovi co ne...

Napsáno při poslechu Variace na renesanční téma...A tak mne napadlo: K čemu čekat na prince, když mám jako múzu Hraběte ;)

To je tak, když vám někdo řekne: Napiš veselou báseň. A tak se snažíte ze všech sil a ono to prostě nejde...a tak použijete jeho jméno a napíšete báseň a pak ani nevíte, pro koho jste ji vlastně psali...

Až jednou překonám svůj žal, tak s úsměvem pak půjdu dál...ale do té doby...

Nemohu najít kategorii, do které bych toto dílko zařadila a tak se vás pomocí anotace pokusím dostat do situace. Slečna (většinou ji nazývám slovy děvka, coura), kterou jsem přistihla se svým asi přítelem, má ráda tento citát a v rámci velkého smutku, naštvání, ponížení a dalších pocitů vzniklo tohle dílko, kterým chci poukázat na mnoho věci, ale především na to, že výmluv je občas dost, a že když už něco děláme, neměli bychom se schovávat za berličky, jakou pro mne slovo osud, minimálně v tomto případě je.

Už mám dost toho jak mne všichni soudí...má odpověď na vaše slova!

to je tak, když doufáte, že jednoho dne budete novinářkou a nejste ani schopni napsat klukovi!

Vzpomínky na dny, kdy vše bylo jiné

protože jsem tehdy chtěla zhasnout, ale měla jsem radši utéct

všeříkající název

Shrnuto, podtrženo, roztrháno aneb když se točíte v kruhu, ze kterého není úniku

A v té zoufalosti...se stalo tolik věcí

Přeji si, aby se stalo....jako tenkrát

to zas jednou přišla špatná nálada