Vzpomínka na mé praprarodiče, kterým jejich rodiny nedovolili se vzít a přinutili je vzít si někoho jiného. Z jejich mladé, přetržené lásky, se narodil můj děda Štěpán. Když oba po mnoha desetiletích ovdověli, přešel můj pokrevní prabědeček Richard Dunaj z Heršpic za mou prababičkou Annou Voříškovou - Jelínkovou z Hodějic říct, že ji stále miluje ...

Český král Jiří z Poděbrad (1420-1471) byl tlustý. Tvář měl zohavenu po úrazu z mládí. Vždy toužil po spojeném křesťanském soustátí, jež by vzájemně zachovávalo mír. Nebylo mu přáno. Po jeho smrti již Čechům vždy vládly cizí královské dynastie.

..zase jedna ze šuplíku,už tam byla dlouho..

V časech Velkomoravské říše bylo území nynějších Čech prakticky územím nikoho. Byli zde samozřejmě lidé. Ale nebyl to stát. Drobné knížecí rody podléhaly tu franskému, tu moravskému vlivu. Nejinak tomu bylo i s vírou. Na Moravě to bylo jasné. Věrozvěstové Cyril s Metodějem kázali tu jedině správnou víru. Tu papežovu. Tedy římskou. V Čechách, naproti tomu, kázali němečtí kněží. A kázali po svém. Nebyl pro ně problém, vzít meč a bojovat po boku kohokoliv proti komukoliv. Jejich víra byla vlažná a prostý lid ji bral jen na lehkou váhu. Dovolil jsem si vyslat moravského biskupa Wichinga na pár dní na misi do Čech. Byl velice snaživým a je známo, že byl na misích ve Slezsku a jinde. Neměl rád Metoděje a ten se jej proto pokoušel různými způsoby zbavit. Je klidně možné, že byl i tady v Čechách. Jeho pocity z té návštěvy jsem si dovolil vyjádřit v tomto smyšleném dopise papeži.

temný osud "Trnového prince"

ona tiše v pozadí...

…s kouzelnou Bylinkou rozloučení…o myšlenkách mých hříšných, poesii i próze v nás…živá labuť na zástavě královské…též o víle Bublince, která měrou zásadní k svobození princezny Loty skrze mé políbení přispěla…

..a řeka trýzní dech

Hraji svou roli

jsi vzdálená

hej, sevillský děvče.. malá, divoká pohlednice..

Nezapomenout na žádnou ze čtyř světových.. (b.)

Letos v dubnu uplynulo 660 let od korunovace nejslavnějšího z českých králů. Římský císař a český král Karel čtvrtý byl velice zbožný muž. Své dětství trávil ve Francii a Lucembursku. Tam se mu dostalo nanejvýš dobrého vzdělání a byla též pevně ukotvena jeho víra. Setkal se zde i se svou první manželkou Blankou z Valois. Po letech se stárnoucí a nemocný panovník rozhodl uspořádat věci související s následnictvím a politickou situaci. Proto se koncem roku 1377 vydává na cestu do Francie. Setkává se s králem Karlem pátým, jenž vládne Francii a je ve válce s Anglií. Poznává svého levobočka Guillema (dovolil jsem si jméno počeštit na Viléma). Nemoc císaře pronásleduje po celé cestě - i proto píši baladu z pohledu lékaře. Po dvanácti dnech se císař vrací do Prahy. Snad vinou pádu ze schodů je upoután na lůžko a 29. listopadu 1378 umírá.

Za vlády Boleslava prvního (915-972?) fungoval v Praze, stejně jako v jiných velkých městech, trh s otroky. Odtud je můj příběh.