labuť

Valentýn a nebo Chelsea, mě je fuk obojí... :-)

Skvěle uchopené téma... já jsem staromilec, Valentýna nee...

Pocitovka až na dno duše...

...:-)

Je potěšení Tě číst...

Tohle básnění, na zadaná slova já nikdy nedám...

Jsem jablko
pomeranč i madarinka
tak loupej loupej
ve vitamínech
je ta pravá síla

:-)

I jednověté dokáží mnoho říci... :-)

Opravdová láska je lékem všech bolestí...

Já červenou, protože je srdíčková a dnes je Valentýn :-)

V meziprstí pád doteků
a světlo svíček v duši
to láska hladí poetku
a loutna touhou srší

Svátek zamilovaných
a sekt ve sklenici
Ty máš pod čepicí
Vzhůru do peřin

:-)

Tak je to...***

Kam Ty na ty nápady chodíš, to mi teda prozraď. ST!!! :-)

... :-)

Touha, bolest, hledání a kdesi v koutku duše ukryté všechny vzpomínky, které byly tolik hmatatelné... Druhá část básně se mi zdá silnější, jako by drsnější, ale celé je to krásná výpověď, možná pačícího srdce... Hledám a čtu v řádcích i mezi nimi a mrazí mne v zádech z krásy čtení... Však Ty víš... Jana

Citová mámení
od srdce znamení
Rozum je slepý
duše se třepí

Každý je vinen vinou svou
Každý má na čele své šrámy
Hledáme vzájemnost
s vírou svou
Tak tolerujme protiklady

Až poleví zima
a začne plakat sníh
Na loukách sněženky
roztáhnou úsměv
Do lesů vrátí se
kukaččí smích
Pak radosti v duších
obejmou se

Drsně-smutné vzpomínky, však v básni o to větší síly...