labuť

Přečetla jsem a mám pocit, že stojím u indiánského ohně a kolem řádí šaman... :-)

Když se člověk našeho srdce ztratí z dohledu, většinou už v té chvíli začíná chybět... ach to láska, divoška :-)

Ze sedmikrásek ve vlasech
věneček růžovobílý
Ve dlaních rozkvetla láska
když spolu byli

urňa to je ousíče
ST cva á prstíče .

:-))

Měj se tam krásně, v té dálce a občas přijď :-))

Helena: To byl vlastně účel básně, děkuji za kometář a přeji hezký večer.

S nádechem nedráždivé erotiky a při tom je v básni obsaženo něco zcela jiného a stejně silného... Stále dokola, avšak opět musím opakovat, že Tvá poezie je něčím strašně úžasná a krásná! Jana

Pochopení je vždy malé vítězství...

Jak to tak vypadá, budeme jej brzy zamykat...

Z prvního doteku tváře se zarděly
Z druhého do očí padl třpyt
Ve třetím dechu se koně splašily
Čtvrtý ten utekl s Tvým

Všechno malinkaté je roztomilé... :-)

Pocity...
často dokáží správně pošeptat
i když rozum se snaží vždy
u kormidla stát

Většinou až když přijde nemoc nebo trápení, zjišťujeme, jak marnými skutečnostmi znepříjemňujeme život sobě a okolí, bohužel. Jen rána života nás dokáže změnit... Běžně si nedokážeme vážit daného okamžiku a štěstí a pořád se za něčím nesmyslně honíme a při tom stačí tak málo... být v sobě pozitvní, nezávidět, nepomlouvat a radovat se z dorbností, které nic nestojí... třeba z pohlazení, úsměvu a milých slov...

Zajímavé... jdu přemýšlet... :-)

Kořeněná smysly a vnímáním... :-)

Našla jsem spoustu obrazů... to malíř vzal do ruky tužku a modro pokreslil a duše má se kochá... :-)

Ze střípků malých okamžiků
malujeme tu nejkrásnější svitu
Když od úsvitu do úsvitu
dáváme vzájemně sílu bitů

Smutná pro mne po ránu...

Tam, kde je živočišné teplo
nikdy nemůže vstouit mráz.

Jemně a něžně jsi zabásnila...