labuť

Nojo, když my jsme přes tu duši... :-))

Co ty víš, o čem ona přemýšlí,
když v noci hluboké si Tebe
tajně prohlíží... :-)

Už jsem ji četla, ale pořád má grády, možná proto, že moje dcera je holka od koní... :-)

Ladíte, děti, ladíte :-))

Mario de Janeiro: To já děkuju, Mario.

Dokud jsme touhle nemocí unášeni a létáme, není důvod léčení. Přijde-li opak, je zle a lékem je odpuštění a vymazaní všech zlých myšlenek, protože jinak se budeme trápit dlouho... a navíc, na světě je tolik krásných lidí, tak proč trpět kvůli jedinému.... Se mi to kecá, co? :-)

Já mám jednoho malého na poličce u postele.

Krásně si spolu ladí, obrázek i báseň.

Zprvu smutek do mne příběh vlil
však konec tvář rozjasnil :-)

Láska obohacuje i okrádá,
roní slzy smutku
i radost nechává

V nás

Ve Tvém srdci klokotá, ne řeka, ale touha lásky... :-)

Pocity spletené od sluneční záře
v bílém plédu zimních stínů
zahákly se v duši mé
jsou krásné, inu

Když ona je lenost někdy tak krásná :-))

Něco podobnýho mám doma a občas jsem napnutá jak strunka, co vymyslí... :-))

Za plentou noci
tiše se sní,
osudy, touhy
melodií zní

Připomněl jsi mi Lorraine a její dílko na pokračování...

Máš velký dar a um, jak emocím prošlapat cestu do lidských duší...

Lechtáš život na tejmných místech nekonečnosti... tajemně a hezky. :-)

Trefná, pěkná, POVEDENÁ!!! Určitě i Jiří Wolker by Ti zatleskal.

Je důležité slovo říci
v pravý čas a v pravou chvíli
Však někdy je to umění