Mbonita

pro mne to má silnou výpověď..

:-) závěr je Švejkovsky moudrý:-)

až najdeme svá dávná jména
pak bude naplněna
miska vínem poznání
pak půjdeme bosí
v očích život
v dlaních pokoru žíznivých
a být kouskem vesmíru
...v myšlenkách i ve skutcích...není hřích

kameny mají svou duši
a básně jim opravdu sluší....

chodím často rozmlouvat se svými blízkými...

dívám se ,dívám
a s pokorou velebím každej den
každej obyčejnej den

možná divná jsem...
ale říkám děkuji..za tvý rituály
života chvály.

bříza bílá opře se
o mohutnou paži dubu
s důvěrou
o kterou roztříští se i větrů svist
ano
tak mohou si ve větvoví číst
dvojhlas bytí...

jsem unešena...:-)
a říkám to něžně jako žena:-)

nesmutni..jsou i ruce co pohladí...

jen vzhůru k cíli..:-)
city jsou tak milý:-)

jsem časová smyčka
v kameni
znamení obtisknuté
ve Vás
sepnutá jak knoflíček v manžetě
nalezněte
mne prosím v kraji čarokrás
i vlas mi ztemní
když zjemníte sluch pro dech
slov
až nov překročí mé lodičky...
odložené u vody..

hyjééééééééééé:-)

ten závěr je prostě skvělej

Romi...není nad Porsche 911:-)))

:-)

tohle napsal opravdový muž
je to nádherné Sio

ST

každý jdeme svou alejí...
až na její konec....

jsou slabí a silní...mezi bohy..i lidmi:-)

psaní básní je tiché šílenství...
něco o tom vím...:-)

slyším hrát ďábla na andělskou šalmaj...