Mbonita

nostalgie,melancholie v krásném lyrickém kabátku..

ST

jako milovnice vína...jsem vinna
že vína braní
mi hraní navozují:-)

v mlze se bloudit dá
někdy jsi v ní ztracená..

je čas svařeného vína
párování
kdy
není zima..:-)

vjemy jsou obrazy v duši

zocelená hrou v šachy
i kroužkováním spodniček
točím kličkou kafemlýnku..
když záře večerní
píše mi vaše jméno...Gideone
temné
drsně jemné
jak pohled do očí
či javorový sirup v křupavé košilce
listového těstoví
lanoví uzlů co spést je umění
...všednosti..
té..kde dlí zamrzlé šlápoty
vroucí úsměvy
sopečný oblázky
otisky párový pavany

zahraj mi prosím...svou píseň života..:-)
Sedmikrásko

probořit se do nor...
bývá horor:-))))))))))

tiché podoby šílenství
zní magií vnitřních cest
krásy vyhnané na pastvinách
jak bosý tanec na římsách ...

já se tu veřejně přiznávám
čas je můj pán
v pokoře poklekám
když nechá mi...dar bezčasí..

dovoluji si drobnou opravu v posledním verši (roz)dáme:-))))))))))

:-) práce to je štace....haf

když jsem byla dlouho mimo domov...taky jsem uvědomovala ještě silněji kdo jsem...i když mám spíš jižanskej temperament:-)
tož drž se a vrať se..

pohled řeže i hladí
mlčí i maluje
kříčí i miluje
bývá v něm vše...pravdy,naděje
květy i bláto
kroky ,stíny,laskání líný
ostrý ráno,něha snu
místo na prahu i u stolu...

Píšeš čím dál líp
ST

tou dobou mám ústa švestková
a dlaně provoněné pozdním vřesem
k pohlazení
jdi jen jdi mi vstříc
dám ochutnat Ti
vín na tisíc....

není na flák masa....:-)

do nebes:-) letí slova..
krásou zní zas a znova

vím o čem píšeš...
od jistý doby říkám každý den je dar... a já za něj děkuji

a navíc dodávám,když jsou tu pozemští andělé jako Ty je i čas člověku nakloněn..

podzim je období barev ,vůní, krás i nostalgie..mám ho ráda:-)