M.A.Rek

Hazentla: Lilith:
Lilith: Hazentla: Ano, první jazik mám schválně měkký. Aby víc vyzněl ten druhý jazyk tvrdý a drsně lající. Abych dal důvod slovům „přejděte ruky mávnutím“. Taky abych zdůvodnil ta (naší generaci důvěrně známá) vyjmenovaná slova po z, protože mám obavy, že by mohly znovu platit i pro nové generace. V neposlední řadě jsem chtěl naznačit, že nejsem neomylný, a tak lehce se můžu seknout. Z blbosti, z lenosti, nepozornosti...
Jazik je, myslím, dostatečně zvýrazněný tím, že je sám osamocen na řádce.

Paní Češtinu znám, je to choť pana Čeština. Ona je tedy kus, a sluší jim to spolu. On je Moravák, i když paní Čeština říká, že je Moravan. A ona je z Čech. Mají spolu spoustu dětí. Každé je jiné, ale tátu ani mámu nezapřou. Říkají jim Nářečí. Jen jeden je trošku jiný, jednodušší. Ne snad, že by byl prostý, on je spíš sprostý.
Paní Čeština jednou ulítla s jedním všeumělem. Takovým, o kterým se říká devět řemesel, desátá bída. Má s ním potomka Slanga. Pan Češtin ví, že není jeho, ale neřeší to. Však i on má tak trochu máslo na hlavě. S jednou Němkou má levobočka Hantece. Ale dohromady je to skvělá famílie.
I já k nim mám úctu. Bude mi ctí je ochraňovat. Snad ne tak, aby to bolelo jiné. Snad tak, aby se i druzí zapojili. Už mám i nápad jak začít. To ale až v příštím příspěvku.
Lilith, děkuju, že jsi mi věřila.

vavaoko: Je to krása, děkuju.

Paulmatthiole: Já vím. Děkuju.

Přimlouvám se. I za špetku skořice. ;o)

Jo jo, je to tak, a někdy do toho vstoupí i jiný úhel pohledu:

Muži můj milovaný,
to už jsi zase zmalovaný?

Sexu s tebou mám tak málo,
pořádný chlap chybí mi,
už jsou to tři dny
co se to stalo
ach, ta krása o patro níž
znenadání uvízla zdviž,
jen já, se sousedy samými...

Režiser: Ostříhat!
Divák: Ostříhat!
Divačka: Ta má pěkné vlasy!

vavaoko: Tara: j.m.: Krásně jste to napsali. Díky za komentáře. ;o)

ttragelaf: To by se dalo tesat... Díky, hned jdu něco robit. ;o)

drsnosrstej kokršpaněl: divoženka1: Jo jo, kritik Čas. Je nesmlouvavý. Ale i jemu se občas povede pohřbít dobré, a exhumovat nepříliš dobré. Ale asi rozumím, jak to divoženka myslela. Ne, že dnes budeme polemizovat, zda si na to které dílko vzpomeneme za třicet let, ale že si někdo rád zapěje, zahraje, přečte si, podívá se..., na dílo staré nejen třicet let, ale i tři stovky a více let.
Díky za komentáře.

Hazentla: Paulmatthiole:

Jo, někdo dá přednost
"mlčeti zlato",
mne se víc líbí
"mluviti stříbro".

S pravopisem souhlasím, což jsem i před chvílí ocenil (děkuji). A navíc bych mezi pravipis zařadil i typografické zásady, jako například rozdíl mezi spojovníkem a pomlčkou, tečky, čárky a další bez mezer... Už mne i napadlo napsat na toto téma říkanku. Báseň to nebude.

Vincenta jsem si vybavil právě pro jeho odpor pro kritiku. Naštěstí pro nás...

Paulmatthiole: Hazentla: Však jsem to nemyslel zde. Ano, ke cti Libresu si zde opravdu hlášku typu "vyser se na to" nepamatuji. Však i mnohem méně expresivně znějící věta může být pro někoho zcela demotivující. Na to si dejme pozor, ať neodradíme nějakého budoucího Vincenta poezie.

Ještě
nikdy,
nikdo,
nikde
nenamaloval
slunečnice jako já.

Ještě
nikdy
nikdo,
nikde
si nevšimnul,
že tak maluji jen já.

Ještě
nikdy,
nikoho
nenapadlo,
že slunečnicím,
jsem Sluncem jenom já.

Hazentla: Facka mne hanbuje, díky za připomínku.

Hazentla: Proč Ti tam straší Salieri?

Hazentla: Pár blízkým lidičkům posílám to, co bych nedal, ani nemohl dát, sem. To, co zveřejňuji zde, zase nečte těch mých pár nejbližších (tedy, asi). Ale u ostatních budu ze reflektování rád. Od "plácání po rameni", přes upozornění na překlepy a chyby, rady co lépe, kde to drhne, co je v čem dobré, co je v čem špatné. Jen se obejdu bez hlášek typu "vyser se na to". Na to jsem příliš podprůměrný, rád tvořím, a baví mne to. ;o)

vavaoko: Nemůžeme, ale snažit se můžeme (slovíčko můžeme považuji za stejně kouzelné jako děkuji a prosím). A děkuju.

Hazentla: Proč tvořit? Především pro sebe, Proč zveřejňovat? Především pro druhé. A těšit se, že to zveřejněné potěší, či přinejmenším osloví, jednoho, dva, tři... blízké lidičky z těch necelých osmi miliard. Za to to stojí, ne?

Jinými slovy: budu rád a potěší mne, budeš-li mi blízká "lidička", ale pokud to nepůjde, vystačím si s jedním, dvěma, třemi jinými. ;o)

Paulmatthiole: Viz komentář Hazentě. A doplním... Chtěl jsem ze sebe dostat něco provokativního. Co by mne i jiné nutilo k zamyšlení, co a proč, to či ono, dělám. A jak? Povedlo se to?

Hazentla: Jsem potěšen, že jsi to okamžitě správně pochopila jako autobiografické dílko. Ano, máš jistě pravdu - každému, kdo nepíše jen do šuplíku, na kritice záleží. Daleko častěji na té kladné, i když jen ta "nekladná" může dotyčného posunout dál. V těchto svých (šp)rýmech (vznikly v půlce srpna) jsem jen chtěl zdůraznit, že následné hodnocení díla je marginální proti tomu puzení, chtění, touze, napětí..., ze sebe něco dostat, na plátno, papír, monitor..., perem, štětcem, klávesnicí..., na cokoli, čímkoli, ale dostat to ze sebe. Nemusíš tomu říkat umění, ale třeba terapie, koníček, nebo kýč, či škvár...

drsnosrstej kokršpaněl: Co si tak pamatuji, tak nejlepší ne. Jen jeden z nejlepších. ;o)

drsnosrstej kokršpaněl: Tak tak, uhodil jsi hlavičkou o hřebíček. Rád bych Tvůj komentář označil jako "líbilo se" (ale u mých "dílek" to nejde), neboť mi mluvíš z duše. Kdybych to chtěl napsat, napsal bych to právě tak. Ale nenapsal a ani napsat nechtěl.
Svůj text obhajovat ani vysvětlovat nechci. Buď to svede sám, nebo za to nestojí. Tvá konstruktivní kritika mi ale pomohla a jistě mne posune dál.
Přeji Ti pět skvělých autorů a zdárné vyrovnání s vnitřními rozpory. ;o)