M.A.Rek

Jůůů, to je roztomilé...

Tik tak
jen taktak,
pouhým pískem
teď v hodinách jsi se stala,
a mezi prsty jsi sebou prosívaná,
a jen doufat můžeš, že do vínku Čas
ti i kousek sebe dá, by drobek zbyl by
na mít rád, dětství dětí, a snad i dětí dětí...

Ve svém čase roků a dnů
tiše usínat a snít,
ve své vlastní krajině snů
fantazii duše sít.

Dobrým sluhou chtít se spoutat,
poté zlým pánem jej zvát,
možná jednou snad to vyjde,
pak pán zlým je napořád.

Zeanddrich E.: Děkuju. Ani nevím, některé vykvasily či uzrály skoro samy. ;o)

Zeanddrich E.: Doufám že v dobrém. Díky.

Lilith: Děkuji. Všechny holky jsou přece hezký. Až na ty fakt ošklivý. ;o)

A včil po téj držkové
pantem mele ou ouvej

Stromům a plachetnicím to nejvíc sluší oblečeným. Třeba právě do bílé...

Lilith: Tak, tak, děkuji.

Psavec: Lilith: Děkuji dojatě. ;o)

Boural ji celou hodinu,
až se z toho zpotil, jasně,
boural jí, ač bourat chtěl inů,
krávu jednu, řezník v masně.

René Vulkán:
... jí Jiljí, teď straší jí.

Díky. ;o)

Kujů. I za nezbedy.

Za hubičku úsměv,
za dvě hubičky báseň,
po zdražení v novém roce
budeš za verš chtít i vášeň.

;o)

Pěkný. Ale proč ne i potom?

Jo, taky jsem kdysi zkoušel šestašedesátku...


Stres den co den, skončit to již, život zahodit,
dost bylo už těch žvástů, média jež nabízí,
trapnodědci, babyškůdky, lačnící škodit
a pravdu, když už zjeví se, hned nám zostouzí,

a papalášů panoptikum na odiv se dává,
a mladíci ocejchovaní kněžích chtíčem,
a úředník na průměrnosti vydělává,
a volby voličům jsou jen trestem, bičem,

a umění kurví se co děvka prodejná,
a chytrého ve správě státu bys pohledal,
a z víry jen parodie k Bohu lhostejná,
a i první z ministrů ďáblu ruku podá.

Chci zvolat – již odcházím, sbohem chci já vám dát!
Leč přátel na netu zde přece nelze zanechat.

Tak ti tak nevím co o motýlech si tak myslet,
pocity rozporuplné, sleduj jejich sled.

Tož třeba první co mne napadne, je o tom co říká motýle.
Toho divnýho soudruha se mi ani trochu nelíbí cíle.

Pak na ty malé šedivé, co v kuchyni vlezou kdo ví kam,
na ty si hned vzpomenu, rád jim vždy zatleskám.

Ty, co mrtvým okem z polámaných křídel hledí na mne
při mytí oken vzpomínám, i to, jak i nad námi si čas ruce mne.

A v neposlední řadě i toho motýla z dávnověku vzpomenu,
co zašlápnul jsem ho, a budoucnost nám nyní chystá nové menu...

Ale s vnoučaty je psina vždy.

Oči kočky tak mít,
tak vidět tě se mýt...

Na borovici mrkvičku,
jablíčko na smrček,
na modřín kus loje,
už první natahuje krček
ze zvířátek v lese...

... mrtvého oči na rýmu i pro klid duše,
proč červená se, vlčí mák netuše,
jetel jak nebe při svítání lahodí zraku,
i čapí nůsek barvy nebe při soumraku,
slézové růže chutné květy dokonalé,
se zvonky babské ucho promodralé...

No, to je tanec! A moc pěkný.