Lorraine

... ten v kapse bude mě vracet tam...

...aby zaS Tiše zjevily se...

Nejen tvoje... vnímám to stejně... ST

Netruchli, alespoň uvidíme se jasným zrakem,
sundáte voltáž a ťuknete si zlatavým mokem,
auu... vždyť už mlčím, a pro ty, co mě neznaj,
mám vysvětlení... Heger nedá prohibici na čaj :-))

S přibývajícím věkem možná budeš stíhat méně věcí, ale s mladou myslí nad tím mávneš rukou... očividně máš dobře našlápnuto :-))

Pan primář asi tušil, že mu byl do cesty poslán právě takový lékař, kterému stojí za to ukázat své letité zkušenosti, že z nich vytěží maximum a bude je dále rozvíjet...ST

Krásné momentky a tři krásní hlavní protagonisté... co dodat?... ať je Váš společný život jedna velká veselohra :-))

Je krásné, jak se člověk celý život něco nového dozvídá. A to i v případě, že danou problematikou sám třeba prošel. Teď nemyslím škytavku, ale svá dvě těhotenství, která jsem si náležitě prozvracela... škoda, že jsi neměl lékařskou praxi někde poblíž... to ucho bych Ti nastavila nesmírně ráda :-)
Jinak děkuji za další nahlédnutí do mně málo známé oblasti medicíny.

... časem pak cit přetavíš ve štít...

Jak těžký je občas náš příchod na svět... ještěže existují lékaři, jako jste tam byli vy, kteří nám, malým tvorečkům, s takovou výbavou pro život, pomohou otevřít ta pomyslná vrátka na svět, když nám to zrovna nejde...ST

Jsme mihotavým zábleskem v životě takového kamene a stejně i v tom krátkém okamžiku nám dovede tolik dát...ST

Když jsem dočetla do konce, uvědomila jsem si, že v dlani tisknu palec... ač je to nevědecké, možná jste ho i vy tehdy bezděčně zmáčkli ve svých dlaních... ST za styl psaní, kterým čtenáře oslovíš až v jejich nitru...

Očividně si nemůžeš stěžovat na nudný život :-)) ST

Když láska bolí a oči pláčou,
tehdy málokdo to bere jako výzvu,
to najednou všechno kolem zšedne
a člověk cítí na srdci tu jizvu,

proto potřebujeme tu blbost v sobě,
aby dovolila nám znovu do toho jít,
když uschnou slzy na kapesníku,
díky jiným očím a rtům umíme snít...

Když láska bolí a oči pláčou...
jak vysvětlit to dívčí hlavince,
nám samotným trvalo to roky
a neumíme to pojmout ve chvilince,

proto potřebujeme tu blbost v sobě,
co patří do řady těch vlastností,
díky kterým rána lépe se zahojí,
pak nová láska se v nás opět rozhostí...

Myslím, že jsem přes tvá slova zahlédla kousek té krásy... díky za zproSTředkování :-)

Ne každý dokáže překročit hranici myšlenky "tohle nezvládneš tak dobře jako já, takže možná příště..." a uvědomit si, že také jednou začínal a dostal šanci ukázat své znalosti... opět skvělé počtení z roviny otevření dveří pro příchod nového života :-)

Mám ráda Tvé postřehy z "druhé strany". Já si po přečtení uvědomila, že jsem si ani u jednoho porodu nepřipouštěla, že by snad něco mohlo dopadnout nedobře. Asi nás budoucí maminky touha po tom mrňousovi před tímto strachem chrání... nebo alespoň u mě to tak fungovalo :-)

Tak to jsem v háji... s plným žaludkem se mi usíná nejlépe a prázdný mě v noci budí... jdu shánět lampičku ve tvaru sluníčka :-))

JO, tak tohle je skvělé, tomu fandím a tleskám. Mnoho podstatně mladších žehrá na vše kolem, ale jedno jim uniká, umění žít se vším okolo, umění hledat to hezké a odvaha alespoň se pokusit poprat s nepřízní, takže si kolem postaví zeď svých imaginárních omezení a naštvaně žijí uvnitř, přestože za zdí je celý svět. Jak se zdá, vůbec nepatříš mezi ty, kteří si říkají, tohle už se pro mě nehodí, a děláš moc dobře, proto už očividně pár let stárneš poloviční rychlostí :-))

Koukám, tedy čtu, že na stereotypnost své lékařské praxe si rozhodně nemůžeš stěžovat... lidské tělo je občas schránka nevyzpytalených nervových a myšlenkových pochodů zahalená ve svalové a tukové tkáni a setkání s těmito jedinečnostmi Ti bylo hojně dopřáno... ale zase být u toho, kdy ten prťous prvně vyzkouší hlasivky, aby na sebe strhnul veškerou pozornost, musí být úžasné :-)