Lorraine

Jako malá jsem vždycky u jednoho svého příbuzného žadonila, aby mi půjčil služební zbraň, jen tak pro získání pocitu, jaké to je... Marně... NIKDY mi ji nepůjčil, že prý dětem do ruky nepatří... ani když je prázdná. Musela jsem si počkat do hodně dlouhé dospělosti, abych na střelnici zjistila (po sáhodlouhém školení o zacházení se zbraní), jak se mnou škubne, když vystřelí, jak mi padá ruka její tíhou, když jsem se snažila zaměřit... Vyzkoušela jsem si to, splnila tehdy dětskou touhu a zjistila, že přestože ten její chladný kov v ruce vyvolává zvláštní pocit, nikdy to nebude věc, kterou budu vlastnit...
Dočetla jsem se sevřeným krkem, s obrazem popsané reality před očima a myšlenkou, jak ten krátký okamžik ovlivnil všechny v příběhu zmíněné životy... .
...nic se nemůže stát... s jak čistými myšlenkami tomu vždycky věříme... tak ať nám to vychází :-)

Jak plevel někdy dusí ten,
pro kterého chtěla vonět a kvést,
pak vstává z mrtvých otázka,
jak dlouho myslíš, že dá se to snést?
V čem horší je než on,
s čím začal si její lásku plést?
Neuvidí to nejkrásnější v očích,
když prach bude jí do nich mést...

Možná už jsem zapomněla, možná se mé děti takhle malé na smrt člověka neptali, ale jedno vím, že takhle bych jim odpovědět neuměla...

Zajímalo by mě, kolik otců přijde porodníkovi poděkovat, že se snažil jejich ženě a jejich dítěti učinit co nejlepší okamžik porodu... ST

Jj, takové jsou... semelou i nemyslitelné, pak to rozhodí do obrázků, navinou na cívku, založí do promítačky... a ty se s tím člověče poper :-)

Paulmatthiole: ... že tomu sám věří... takhle si dovede lhát spousta lidí, ale že tomu věří tělo takovým způsobem, jaký zde popsal Tomáš, tak to už je opravdu drsný vliv psychiky...

Vždy jsem si myslela, tedy v dospělém věku, že každý lékař musí být svým způsobem i psycholog... potvrzuješ mi to... a koukám, že ses za své praxe v tomto směru také nenudil :-))

Koukám, že Ti život připravil opravdu nezapomenutelné okamžiky, které by nás, "nemedicínské" lidi, nenapadly ani omylem :-)

Za sebe říkám, že ani v nitru nejsem takový dobrodruh, natož se do něčeho takového pustit v reálu, ale Tobě držím palce a těším se na všechna ta "O ............"

Zdá se, že obojí máš v krvi zakořeněno pevně, a tak vítr jen cloumá korunou, silné větve unesou i tíhu sněhu, vláha kořenů nedovolí uschnout a květy mají omamnou vůni :-))

Pohled z druhé strany... když přijde nějaká ta těžká chvíle, tak koukáme na lékaře, vidíme, že je to člověk jako my, a přesto spoléháme, že je neomylný... minimálně jako "polobůh"... najednou ono okřídlené "mýliti se je lidské" má zcela jiný význam... vůbec nás nenapadá, že by i tady mohlo platit.

Kus dobře odvedené práce pro dva malé, krásně ukřičené životy, i na sklenku pálavského došlo, kéž tak dobře končí všechny trampoty :-)

Není nad to, když se člověk dokáže dívat srdcem... :-)

Ať štěstí Ti jemně mrholí
a ze zdraví ušitý máš šat,
Múza, ať je vždycky blízko
a inspiruje, když budeš psát :-)

Ale už teď vykouzlilo úsměv :-))

Nohy klepou se stejně,
zda je most z duhy nebo z provázků,
svět točí se náhle v protisměru,
když v srdci cítíme lásku :-)

Troufám si říct, že nejen v něm prameníš, ale i zpět do něj láskyplně vtékáš :)

dáváš lásku a dostáváš ji zpět, v tomhle je krásný náš lidský svět...

Vytuněné embéčko půjčoval nám kamarád,
na výletech musel k tomu kazeťák hezky řvát,
to bylo nám kousek nad dvacet, člověk musí se smát,
nevadil průvan ve vlasech a za benzín pár kaček dát :)