bameka

Hm, já bych na tvém místě (což naštěstí nejsem) po odchodu one žurnalistky dlouho dumal, co vlastně měla doopravdy za lubem. Způsob vedení tohoto rozhovoru mně z její strany přijde dost zvláštní.

Nač dietou tělo tužit - když Febichol můžeš užít!

Tohle dílo je paráda, řekl bych.

Erma: Zdravím Ostravu! Město, jehož geny mně kolotají v těle. Už proto, že žiješ v tomto městě, tě pasuju na fotbalovou odbornici. Fakt, že víš, co je "aut", to jenom potvrzuje.

No ale teď trochu vážněji. Ani jedna má "fotbalová" povídka nevyžaduje velké znalosti pravidel tohoto sportu. Já na fotbal nahlížím spíš jako na společenský fenomén, na který se nabalují nejrůznější životní situace. Víš, že bych třeba docela rád napsal povídku o bývalém fotbalistovi SK Slezská Ostrava - Ottovi Cinadelerovi? Potíž je v nedostatku dostupných informací. Já tuším, v čem je problém, ale nemůžu to nijak dokázat. A šťoural až na dřeň ze mne není.

Co se týče tvého názoru, že fobii lze i získat (třeba v dospělosti), s tím naprosto souhlasím. Právě z letadel má spousta lidí podobné zážitky jako ty a vyvodili z nich stejný závěr. Mám pro to naprosté pochopení a děkuju ti za koment.

gabkin: Zjišťuju, že na podobný koment není až tak snadné odpovědět. Napsat "Dík" je příliš krátké, tak alespoň prozradím něco o svých budoucích plánech zde. Moje dva závěrečné "fotbalové" příběhy budou vyznívat dost nevesele. Hlavně ten poslední. Ale pak hodlám změnit prostředí povídek i jejich náplň a pokusím se na tvářích čtenářů vyloudit přinejmenším náznak úsměvu. Snad se mi to podaří a snad tu změnu stihnu už někdy koncem tohoto roku. Měj se.

la loba: Jó, panák něčeho ostřejšího je staletími vyzkoušený preventivní lék pro mnohé příležitosti. Taky už jsem si ho nejednou naordinoval. Jinak..., obavou z létání sice netrpím, ale těch nejrůznějších fobií je tolik, že je docela klidně možné, že nějaká dosud neodhalená ve mně dřímá. Kdo ví. Dík za koment.

Jsem rád, žes k mému komentu přistoupil takto. Já bych svoji drobnou námitku ještě podpořil údaji o přibývání populace. V kterém roce nás byly dvě miliardy, v kterém tři... Z toho se dá taky leccos odvodit. A klidně mi tykej. Já tady nejsem žádná autorita.

Tvoje první povídka se mi líbila. Jsem zvědavý, jak se ti bude dařit v budoucnu. Nicméně, pokud se jedná o tvoji upoutávku na další povídky, vzpomněl jsem si na staré dobré pořekadlo, že "někdy méně znamená více". Nezkusíš trochu poopravit ten počet zemřelých v průběhu 2.SV?

čubík: Tytam jsou doby, kdy dávní mocní tohoto světa, včetně jejich příznivců, byli ochotni osobně nést i fatální důsledky svých rozhodnutí. Dnešní elity vládnou za pomoci jiných vlastností než tomu bylo kdysi. Například osobní odvaha se už mezi nimi moc nenosí. Dík, žes okem spočinul na díle takřka již archivním.

Erma: Nemaž!!! To bys tady ze mne udělala virtuálního mrtvého muže. Teď jsem zas vyděšený já - ale jenom trošičku.

Zasmál jsem se. Díky! A od komunistů by byla slušnost, aby poděkovali taky, protože každá taková povídka jim v blížících se volbách může spíše pomoct. uškodit určitě ne.

Máta: Dík za zastavení. Chápu, že tebou zmíněná formulace "líbilo se mi", vzhledem k obsahu příběhu, by mohla znít trochu zvláštně. Já sem vložím už jen tři "fotbalové" povídky. A pak budu psát zase o něčem jiném. Ale můžu prozradit, že ta příští "fotbalová" bude odlehčenější.

gabkin: Jsem rád, že ses zastavil. A zároveň ti posílám dík, a troufám si říct, že jménem dalších kolegyň a kolegů, že setrvale patříš do skupiny těch, kteří zde věnují svoji přízeň vícerým literárním žánrům.

Já budu trochu všeobecný. Jsem hodně rád, že se tady v poslední době vedle dobrých básní objevují i jiné dobré texty - povídky, úvahy, romány, fejetony. To je moc fajn.

S tvoji úvahou nemám zásadní problém. Jenže o těchto věcech by ve tvé generaci a současně v rámci Evropy mělo začít přemyšlet od nějakých padesáti miliónů lidí výš, aby vznikl základní předpoklad pro nějaké výrazné změny k lepšímu. Co myslíš, kolik mladých lidí má o budoucnost Evropy podobný zájem jako ty?

"Vulkán" vyslovil názor i za mne.

G.P.: Nu, já také cítím potřebu něco upřesnit. Myslím, že jsem od počátku věděl, jak tu úvahu myslíš. A neměl jsem s ní sebemenší problém, protože něco podobného dobře znám. Já nemůžu tvrdit, že si žiju nějak zle, přesto však na komenty typu, že bezmála pětadvacet let po "sametovce" za všechno můžou komunisti, jsem krapet alergický. A ta slova o humoru jsem do mého komentu vložil záměrně kvůli jinému svému vyrazivu, se kterým by možná mohl mít (a nemůžu se zbavit pocitu, že i měl) některý čtenář potíž. Tím nemyslím tebe. Tož asi tak. Přeju ti, ať se ti nadále daří dílo, ať už manuální nebo to literární.

Na určitý segment čtenářů může tato úvaha působit, a zřejmě také působí, poněkud humorným dojmem, a tak se zde dozvídám, že za všechno vlastně může bolševik. Proto i já přidám komentář v podobně humorném duchu a doplním, že nezanedbatelný počet bolševiků, ale i dnešních "opravdových demokratů", kteří se od bolševiků nekompromisně distancují, měli jejich otcové raději vychcat do kopřiv. Když "měřit", tak po právu všem stejným metrem.

Léta poplynou a za Maruškou s Pavlíkem se jednoho dne definitivně zavřou dveře jejich dosavadního domova. A oni se ocitnou na křižovatce. Vydají se nelehkou cestou pokoušení se znovu věřít lidem nebo druhou cestou, cestou trvalé nenávisti a touhy po pomstě za dosavadní příkoří? A kolik mladých lidí je každý rok vystaveno takovému rozhodování? To jsou stejně znepokojivé otázky jako je znepokojivá skutečnost, že v některých zařízeních a institucích, zaštiťujících se slovy "vše pro dítě", panuje ztěží uvěřitelný bordel. Tahle povídka to dobře připomíná.

Jo, oba tvé fejetony jsou dobré. Myslím, že nejen k pobavení, ale i k zamyšlení.