básněnka

Špáďa:
že připadám ti bez lásky
že vlasy mé maj provázky
že létat bychom neměli?

kdo čeká, až se láska převtělí...
k čemu by jinak byla
kdyby jen ruce myla

láska je kráska
věř mi, věř...

snad ještě neumírám
se samohláskou v krční páteři
prej ještě piju víno
ke společný večeři...

jdeš..a to je hlavní
s kroky co nejsou hlavní

křižuješ cesty s krajkou jinovatkly
ale jdeš
nastavíš čelo slunci
a najdeš zase zkratky...

a že chce lásku?
nedivím se

každej chceme z rozvalin
neztratit žádnej stín...

bylo tu není tu
havrani na plotu


bylo víno všude...i na jazyku zas bude

básně pro načechrání
chrání duši:-)

už aby zas rostly kytky:-)

jarní boty už mám obuté:-)

kdo miluje
ten láskou maluje

na policích se najde ledaco...
vždycky se dívám, co kdo čte:-)

i myšata si přišla na své:-)
maj pré:-)

housle s růží
jen ať se tuží:-)

směju se ráda
úsměv je občas jako čokoláda

ta křídla jsou tak tichá:-)

připomínáš mi jehelníček...:-)

i když máš pocit kartáčku...
ne nejsi na háčku
naopak , tahle báseň má dost dobrej šmak

smírčí kříže mi připomínají moře odpuštění

piktogramy maj svou váhu

stejně tak osud

zabíjení je nám tak vlastní...

znám mnohé ismy...

i jemný duše

zrovna tak kousky pravdy
jenže chceme je?

mám ráda třeba zčernalý luby houslí


a ladičky s prsty mistrů...
asi pro to vytí

bolest má mnoho podob