jc senior

†

být kovboj s koltem u pasu
mít oko u všech Múz
proháněl bych se na Pegasu
a řídil Velký vůz
*

sejdem se, lásko, na nebesích
kde černý nezaclání mrak
sejdem se, lásko, skřivan kde ztich
a bůh se chystá na zázrak

sejdem se, lásko, na kůře stromu,
kde vepsán je náš monogram
ve kvádru z mramorových lomů
na páté ze světových stran

letíme s ptáky do cizích krajů
v úkryty slují přímořských skal
šumotem zváni olivy hájů
sejdem se v básni, kterou jsem psal
**

...kam děje se, co vyděláš?
Všechno jen do putyk a ženským.
(F.Villon)

Óda na večer, který mnohé dává a mnohé bere...
*

I "půlbásník" vytvoří celou báseň a dokonale.
*

Nejspíš neměl zuby ani nehty, jinak by se držel...
*
Dobrý aforismus!

když bohyně vystrkují růžky
poznatky nové nacpávají měch
rozetlé kyčle vplatní své vlohy
zorné úhly, vtisklé na podušky
měsíce srpem přibrzďují spěch
a bohům věší pentle na parohy
*

Vytrhla jsi Poezii trn z paty!
*

vyprávěl, jak vody jdou
z břehu na břeh jak zvolna roste
a je mi údělem i hrou
sochou stát se na tom mostě
*

...ti obři, jsou úplně jako lidi...
:o)

Až sejde s hrnku růžička
sukýnkou svou zatočí
probudí se Anička
červeň vstoupí na líčka
a radosti lesk do očí
*

též jsem princ, co mezi řádky
rád vstupuje do pohádky
k vzpomínkám se svazkem klíčů
do boje jde bez chráničů
při měsíčním když vytí vlků
zpocenou odhodí deku
:o)

...a který směr je správný??
*

než rozsypaným začal psát mi čajem
při víně z rýže vyprávěl tu story
jak pandy honil bambusovým hájem
a šoky léčil kaší z rebarbory

poctu vzdával zemi kol a lidu
a proti mocným, co tam vládnou dnes
pak na náměstí Nebeského klidu
v davu nouze marně zvedal pěst
*

ztiš se, ztiš se stínu mechu
v černobílém peří strak
neznabožsky pro potěchu
do skořápky skryj svůj zrak
*

Skotem být a vlastnit dudy
cestou hrál bych kudy, tudy
whisky lok a chůzi vratkou
vítr zved by sukni krátkou
:o)

...zacinkala mi rolničkami a přivírám oči...
*

na tenké se držíš hraně
ať intimu a nebo venku
city když jsou pouze hrané
a jde jen o podprsenku
*

čápa v hnízdě na komíně
z daleka již sladce vábí
v podvečeru na bažině
ukvákaný koncert žabí

vzlétne, pak zůstane stát
opatrně kráčí dále...
žabáků se nechci ptát
kam schovají svého krále
*

kam, kam nás leden vrací
snad do Ladových ilustrací,
vůně krbu, dřeva lip,
slibu jara, že bude líp
*