umělec2

Asi by to tak mělo být ale: mám křivě srostlé nohy po havárii díky chybné aplikaci dlahy, ledvinu mi vzaly zbytečn aj. I tak mám většinou důvěru v lékaře. Minimálně o 150% větší než v jakéhokoliv politika.

A bez tohoto poznání nebylo by později doznání...

Co na to tak říci no stává se to a z různých příčin. Nevím, zda je to tam někde napsáno. Sám jsem nakloněn myšlence, že za většinu zla si můžou lidi samy.

Netěší mne, že vím, že víc věcí nevím.

Při tom čtení myslím na tátu co už není a mámu jak ji to vše vynahradit. Snažím se.

Vím to už dávno. To co jsme dnes my budete zítra vy.

Budu Ti to věřit a snažit se o to.

Myslím, že spíš činy.

Naštěstí je tu ta různost pohlaví, barvy, vůně a tak..

Myslím, že mu to nezávidím...

Tobě ty rýmy krásně zařezávají ale je to smutné. Jako Radůza. Rád ji poslouchám a hledám u jejích písní úlevu, Tomáši.

Ono psát, že čím víc trpíš tím líp píšeš by nebylo úplně pravdivé. Ty si psal dobře i dříve. Soucítím s Tebou a chápu proč to píše.

Uvažuješ reálně, přestože si v ohrožení života. To je víc než jasné. Mít rád své blízké a těšit se na ně je osvobozující. Třeba i oni sledují Tvůj pozemský boj a poddání se. Snad Ti ta představa pomůže od utrpení, které máš. Rád bych s Tebou hovořil či psal dál, přes toto si uvědomuji, že tato touha může být sobeckou. Třeba se jednou setkáme, kam Ty jistě patříš, se mnou, který po pravdě neví, kam patřiti může. Tam pak bude času přehršel na rozhovory o životě a jeho záludnostech. Jistě si pomohl na svět mnoha dětem co jsou už dospělí a oni o tom ani neví. Po jejich prozření přijde čas, že Ti to z vděčnosti vrátí, Tomáši...

Aby toto si mohl takto psat musis to tak mit a to Ty mas. Kdo dal ma totiz kde brat.

Právě jsem se díval na skutečný příběh záměny dětí jejich biologickým matkám. Přišly na to po cca 22 letech. A Tvůj popis sledu událostí a všeho okolo vyzněl pozitivně. A to je dobře.

Tomáši, mám k Tobě úctu, rád čtu co tvoříš. Vím, že si dobrý člověk odborník. Taky jsem nedávno měl takové pocity, že vše končí a ono jsou to už čtyři roky, které mi ten nahoře nadělil. U Tebe to doufám nebude jiné. Píšeš-li tedy o sobě a pocitech, které máš.

O soudnictví a právu bych mohl vyprávět z vlastní zkušenosti. Je mi líto té rodiny.

Nač být štěstím opojen? Vnitřní vyrovnanost hledám a nemám. Střídmost není mi cizí, ale lhát nebudu. Uzavřený tak to myslím nejsem. Dobrotivý bývám. Trpělivý k tomu mi hodně zbývá. Družný jsem až moc. Naštěstí vím, že mám na čem pracovat. Třeba ho jednou najdu. Našel jsem jej s dětma, vnukem manželkou i kamarády. A taky i tady. Tak díky. ST

Nějak jsem si vzpomenul na moji mámu. Jakou ona má v nich sílu když mi přeje. 84 let. Síla je relativní pojem. Co je pro jednoho moc pro druhého málo jest. ST

Správně pochopit souvislosti i běh života se ne každému poštěstí. Je dobré mít to štěstí.