Kars

†

Bylas vyslišena Kapičko a ne maličko

Přeji ti štěstí každý den

Vím, co je to být smutný

Náleží ti podvazkový řád, blues mám taky rád

Pozor na otázky, jsou přece zabijáci lásky

Je tam krásně, to se ti pak píšou básně

Je smutné, že jsem ti k smíchu
pohled můj přec nesvádí k hříchu
když svírám tě při tanci v náruči
jen bráním se být v tvém područí
mlčíme, jen šeptáme přivřenýma očima
vždyť naše hra byla tak čistá a nevinná

Jdi do lesa, popros nebesa,
ať cesta vede tam,
kde srdíčko tvé zaplesá

Zavoněla Tvou duší
a moc jí to sluší

Děkuji přátelé za každé slůvko útěchy,
i to nejkratší moc pomohlo,
že nemáte ani potuchy.
Váš Kars

Ztotožňuji se s výrokem Mademoiselle secret, že
„pochopení metafor v jejich skutečném smyslu chápe jen autor sám“
O to víc svádí Tě pochopit, což je téměř nemožné, promiň

Moc krásná básnička
potěšila stařečka

Přelaď na durovou stupnici
pak budeš mít úsměv na líci

Jsou i takové chvíle, ale nesmí dlouho trvat

Připomenula mládí, dík

Tož vítej jaro, je to dost,
zůstaň již,
ať nejsi tu jenom host.

Jak lehlé je snín, jak těžké je za snem jít...

Jaro již konečně na dveře ťuká
to nenechá v klidu žádnýho kluka
je li to tak i se ženami
pak pánbůh s námi

333 stříbrných básniček,
co už je četlo lidiček,
jsi jako bezedná studnice
za všechny dík, velice

Černého Petra se děvče střež
raději s někým, koho máš ráda
na dvě běž