René Vulkán

tahle se mi líbí pro něžnost

Nepatrný je úsměv můj
skoro se úsměvu nepodobá

koukám na něj do zrcadla
hlodá ve mě červ

ochrnul mi lícní nerv?

tvořil jsem bez svobody
zavřený v díře

vyšlly mně pokaždé
ocelové mříže

Ringo:
já jsem retard od mala
i máma byla pomalá

jako pápěří

ta je
až mi v srdci taje

tichotlukým ... paráda

vavaoko: ale umíš, je to popovídání od srdce k srci

:-)

už jsem v pěkný tenzi
že až skončím v penzi
promění se v realitu moje strachy

na důchody dojdou prachy

zase baví

nevím co mám psát abych se neopakoval

baví mě tvoje básně

kolik z nás ještě pojde
než nám něco dojde

tý brďo, hmmm, k zamyšlení

jo taky nevšední, a vymakaná

to
je
super báseň

jinými slovy:
báseň jako báseň

Shodli jsme se s manželkou
že se nám chce na velkou
Vzala na mě majzlík
máme jeden hajzlík

Zvítězila, já mám pech
a už to mám ve slipech

Cestu čas k důchodu proklestí
řídnou vlasy, houstnou vrásky
víc času je na otázky
kolik ještě zbývá radostí

tak to je o mě

Tara: dokonce i ráno po něm stopy - nablito

Tara: á doprčic, tak to jsem nechtěl :-)

Tara: asi tím, jak píšeš