René Vulkán

malebné

milé

roztomilé

v baru se slezli
viry jim vlezly
do nosní dutiny

mleli koniny
úplně ulítli
a z postů vylítli

povedené

libour: moje řeč

vtipné

kdyby to tak fungovalo, to by bylo skvělý

Slávka: jo jo, rostu, hlavně v pase, ps - dík za komentáře

Líbí se mi vnitřní provázanost. Už první dva verše jsou pro mě propojeny ostřím - hranou a tedy jakýmsi souznění výkřiku se zvoněním (umíráčku).

A jde to dál do lehce tančící smrti, která koresponduje s onou zvyklostí - je tu, mezi námi, v ulicích, kolikrát maskována v růzností – barevností. A pak už se to jen stupňuje až k mystickému závěru.

Silná báseň!

chutné
vonící

uklidňující

vykouzlilo úsměv
na líci

měsíce dubna dcera
je samej šprým
je to naše Věra
a z těch fórků
už mám splín

jako jo, uznávám, uznávám, uznávám um, ale čte se mi to prostě blbě

milé

je to slušné, trochu jsem se bál, že tam bude poletovat spousta andělů tak, jak je jich dnes v básních přeplněno, ale není tomu tak

vtipné

má to všechno
co poezie má mít

je to svěží, hravé, nevím co říct, abych se neopakoval

nápadité
nápady-nadité

jasně, v pohodě

Dvě černé siluety, nahých těl.
Naproti v baru Tragédie,
nedopsané symfonie
dohrál zpitý Gabriel.

pokusil jsem se mírně krátit, např slovo archanděl- tam mi přijde, že ve druhé sloce, kde se mluví o křídlech, čtenáři dojde, že jde o něj

díval jsem se na odkaz ... hóóódně dobrý

však jsem se snažil