Dota Slunská

A zase to máš moc pěkný.
Báseň plná jarních vůní.

Mám z tvé básně páteční déja vu.

Je to tak.

Možná jde rychlík čas zastavit i vlastním tělem...nevím. Vůle je mocná čarodějka. Nálady relativizují nejen čas, ale i prostor. Proto nám svět i lidé připadají někdy příšerní a jindy nádherní. ;-)

Píšeš zvláštně.

Skutečné.

Lidi toho nakecají...

Člověk by se měl chovat tak, aby se nemusel omlouvat.
(už nevím, kdo to řekl, ale měl pravdu)

Vynikající:)

Sevřela mě úzkost a prázdnota…jako by ta řeka podemlela strom a vykotlala jej. (Snad jen špatně chápu.)

První mě nahlas rozesmála.

Sodá…vlak:)

První verš je zvláštně vyšinutý z formy (možná jsi cizinec). Dere se mi tam „z paprsků slunce".
Prchavý okamžik nepřiznaných vin se ti podařilo vystihnout.

Neumírá.

Ano. A dokáží překročit i náš empirický práh.
Je něco krásného na hejnech hus...

Přeji zdraví v každém okamžiku.

V tomhle poetickým vesmíru si člověk nepřipadá jako planemo.

Lá Fhéill Bríghde

Jaro, hadi, světlo,
už aby i u nás kvetlo.
:)

Zase potěšila. Děkuju.

Moc pěkná.