ze sb. Osa

V časech Velkomoravské říše bylo území nynějších Čech prakticky územím nikoho. Byli zde samozřejmě lidé. Ale nebyl to stát. Drobné knížecí rody podléhaly tu franskému, tu moravskému vlivu. Nejinak tomu bylo i s vírou. Na Moravě to bylo jasné. Věrozvěstové Cyril s Metodějem kázali tu jedině správnou víru. Tu papežovu. Tedy římskou. V Čechách, naproti tomu, kázali němečtí kněží. A kázali po svém. Nebyl pro ně problém, vzít meč a bojovat po boku kohokoliv proti komukoliv. Jejich víra byla vlažná a prostý lid ji bral jen na lehkou váhu. Dovolil jsem si vyslat moravského biskupa Wichinga na pár dní na misi do Čech. Byl velice snaživým a je známo, že byl na misích ve Slezsku a jinde. Neměl rád Metoděje a ten se jej proto pokoušel různými způsoby zbavit. Je klidně možné, že byl i tady v Čechách. Jeho pocity z té návštěvy jsem si dovolil vyjádřit v tomto smyšleném dopise papeži.

...

ufff

........

drobnůstka, co mi přišla na mysl na Wc v Albertu

Ráno jsem si byla zaplavat jen já a kousek dál bílá labuť

Paulina Karolína Iris, vévodkyně z Arenbergu a Aerschotu (1774 - 1810), byla manželkou Josefa druhého ze Schwarzenbergu, prvního knížete hlubocké větve rodu. Zahynula při požáru na plese, konaném v Paříži na oslavu svatby Napoleona Bonaparta s rakouskou arcivévodkyní Marií Luisou.

Roku 1349 povolil císař Karel čtvrtý bratům Joštovi, Petrovi, Janovi a Oldřichovi z Rožmberka postavit hrad na kopci zvaném Dívčí Kámen. Hrad prokazatelně stál v roce 1383, ale je pravděpodobné, že již mnohem dříve. Kromě toho, že na něm byl krátce vězněn král Václav čtvrtý a toho, že se jej marně pokoušel dobýt Jan Žižka z Trocnova s velkým vojskem husitů, nestalo se na hradě nic příliš významného. Mě zaujal příběh Petra z Rožmberka.(11. 7. 1462 – 9. 10. 1523), který nechal naposledy hrad přestavět. Byl významným šlechticem ve službách krále a měl dobré postavení, vzdělání a v žádném případě nebyl slabé povahy. Přesto po náhlé smrti své milované manželky Elišky z Kravař a dcery Barbory roku 1519, ztratil rozum. Byla to podivná věc. Zemřely jednoho roku, snad i jednoho dne a v jeden moment. Jsou to jen mé domněnky, ale..

Verše uvedené kurzívou nejsou moje, nemám k nim žádná práva ani svolení a v podstatě jsem je ukradl, vytrhl z kontextu z asi dvaceti různých básní. Patříme si leč vzájemně s jejich autorkou :)

Geneticky bráchu nemám, ale fakticky tři. Jeden je tu na libresu. Jo a báseň to asi není, o to víc je to o životě.