***

Silně nenávistné, zaujaté a tendenční. Prostě celej já. Ale Trump je můj člověk.

i na šťastného člověka sedne depka; zvlášť, když je zas o rok starší, dostaví se domů po nádherné dovolené a další dny zas bude vstávat v půl páté do pracovního procesu, přičemž k tomu obdrží niterný dojem, že mu to už vůbec nepíše... neznamená to, že by to nebyl jinak šťastný člověk... nicméně, asi je to nějaký :) kosmický :) proces udržující duševní rovnováhu tím, že prostě i na nešťastné lidi sedá občas radost ze života a na šťastné trocha toho splínu... tož...

Věk, nemoci a hlavně ubývání sil, donutí člověka přehodnotit priority. Pro mě bylo nejhorší poznání, že po padesátce už nic nenatrénuji. Že prostě musím žít z podstaty. Že jsem sice duševně v pohodě a jsem schopen se učit, ba i studovat, ale musím počítat schody, měřit vzdálenosti a zvažovat dostupnost. Ale dá se s tím bejt.

O básnících

Tisíce „vodáků“ zaplavily Vltavu. Hladinu řeky křižují lodě i rafty. U jezů fronty jak v marketech u kas. Kempy a hospody mají žně. Poliši dávají posádkám dechnout do balónků. Pryč odsud! Vrátím se později. A pokud se nezadaří, řeka poplyne dál..

Domov líbezný.

Jedna z archivu

Až…

...napadla po vyplnění ankety...

..první a úvodní básnička tady na krásnomodru..

***

Každá cesta někdy končí.(možná ji už někdo zná)

..jak se ty koule po stole koulí..