bameka

bameka: krizekkk: Dík. Snad se mně letos podaří pobavit vícekrát.

Liška76: jo jde do záložky nevadí doufám hihihi:))

Liška76: Vážně tleskám:))BombaSTickýýý!!!

bezdechu: moc hezké :))))

Ardina: Jó, hezká "blbůstka":) Silvestrovské ST !

krizekkk: Pobavilo to. :-)) ST

bameka: bezdechu: Málo čtený a hodnocený... Nu, zřejmě já sám jsem hlavním viníkem tohoto stavu. Na Libresu je asi jen hrstka těch, co vůbec netipují. Já patřím k té hrstce (o nikom dalším nevím). V počtu komentářů také nejsem nijak výrazný a ještě k tomu píšu ve formě, která tady tak trošku příštipkaří. To všechno dohromady tvoří ideální předpoklad k tomu, co zmiňuješ. Na druhou stranu, kdo se koukne na moji statistiku, pozná, že jsem tady velmi častým čtenářem i jiných literárních žánrů, než jen toho mého oblíbeného. A musím konstatovat, že spousta zdejších děl je výborných.

Se svojí vlastní situací jsem ale smířený. Počty těch, co mě čtou a líbí se jim mé psaní, mi stačí. Proto nemám důvod měnit své zdejší zvyky. Až na jednu vyjímku. Uznávám, že toho převážně neveselého psaní už bylo ode mne celkem dost. Chtěl bych to tedy zkusit i z té veselejší stránky a bez fotbalového dění. Ale nevím nevím, jak dopadnu, protože vymýšlet humor je hodně těžké. Třeba vlezu z deště přímo pod okap.

Tuhle povídku jsem zde vložil trošku se skřípěním zubů, protože do adventního času se moc nehodí. Ale to vlastně ani na konec tohoto roku nebo na začátek příštího, když to nadále chci zkusit výrazně odlehčenějším stylem.

Jojo, nemáme to zkrátka lehké. Ale tobě velmi děkuju za zastavení a milý komentík.

bezdechu: ...škoda, že nejsi víc čtený a hodnocený, líbí se mi Tvé povídky...

bameka: gabkin: A já ti opět musím poděkovat za pochvalný koment. Nebyl jsem si vůbec jistý, jestli alespoň přibližně dokážu popsat rozpoložení, v jakém se člověk nachází při něčem, co se podobá deliriu tremens. Tak snad se to trošku podobá realitě. Ale jít s tím do tisku bych odvahu neměl.

bameka: vanesa: Na Libresu je velká konkurence. O to větší dík za zastavení a pozitivní komentík.

gabkin: u tebe se budu opakovat třeba stokrát. Velmi zajímavé čtení. Tohle je podle mne zcela publikovatelné pro tisk. takový úvodník sportovní stránky by byl ozdobou stránky.

vanesa: Zajímavé čtení. ST

bameka: čubík: Pochvala od mistra psaného slova těší. Co se týká toho smutku, je ho v mých fotbalových povídkách o poznání víc, než radosti. Ještě u dvou závěrečných povídek, vztahujících se k fotbalu, tomu bude nejinak. Zejména u té poslední. Ale již v závěru tohoto roku bych chtěl představit něco na veselejší notečku a v humornějším duchu pokračovat i v příštím roce. Přesněji řečeno, budu doufat, že v tom čtenář trochu humoru bude vidět. Jedinou vyjímkou bude povídka podle skutečné události, o níž jsem se zmínil v souvislosti s Národní kronikou.

čubík: ...Tvůj sloh je pro mé oko potěšením, však smrt mladých a zdravých lidí smutkem naplňuje...

bameka: Erma: Zdravím Ostravu! Město, jehož geny mně kolotají v těle. Už proto, že žiješ v tomto městě, tě pasuju na fotbalovou odbornici. Fakt, že víš, co je "aut", to jenom potvrzuje.

No ale teď trochu vážněji. Ani jedna má "fotbalová" povídka nevyžaduje velké znalosti pravidel tohoto sportu. Já na fotbal nahlížím spíš jako na společenský fenomén, na který se nabalují nejrůznější životní situace. Víš, že bych třeba docela rád napsal povídku o bývalém fotbalistovi SK Slezská Ostrava - Ottovi Cinadelerovi? Potíž je v nedostatku dostupných informací. Já tuším, v čem je problém, ale nemůžu to nijak dokázat. A šťoural až na dřeň ze mne není.

Co se týče tvého názoru, že fobii lze i získat (třeba v dospělosti), s tím naprosto souhlasím. Právě z letadel má spousta lidí podobné zážitky jako ty a vyvodili z nich stejný závěr. Mám pro to naprosté pochopení a děkuju ti za koment.

Erma: Kopané rozumím jak koza petrželi, tak jen k tomu lítání. Nikdy jsem neměla problém sednout do letadla, až do doby, kdy jsme odlétali z Tokia a pilot vlétl do splavu (letadlo před námi spálilo vzduch). Padali jsem dvě stě metrů, připoutaní byli celkem v pohodě, nepřipoutaní včetně personálu, který začal rozvážet občerstvení to škaredě odnesl. Od té doby, kam nedojedu autem, tam nejedu. Tu hrůzu, křičící lidi, létající vše co není připoutané, byl zážitek čisté esence hrůzy. Vím, že jsem zoufale držela malého thajského chlapce a málem jsem ho udusila, ani nevím jak mi přistál na klíně. Prostě od té doby letadla nemusím. Vím, že to není o fotbale, ale já píši o tom, že fobii můžeme i získat.

Nicméně píšeš zajímavě, i když téma je pro mě "španělská vesnice", ale vím co je "aut" :-))). Jsem dobrá, že jo :-). st

bameka: gabkin: Zjišťuju, že na podobný koment není až tak snadné odpovědět. Napsat "Dík" je příliš krátké, tak alespoň prozradím něco o svých budoucích plánech zde. Moje dva závěrečné "fotbalové" příběhy budou vyznívat dost nevesele. Hlavně ten poslední. Ale pak hodlám změnit prostředí povídek i jejich náplň a pokusím se na tvářích čtenářů vyloudit přinejmenším náznak úsměvu. Snad se mi to podaří a snad tu změnu stihnu už někdy koncem tohoto roku. Měj se.

bameka: la loba: Jó, panák něčeho ostřejšího je staletími vyzkoušený preventivní lék pro mnohé příležitosti. Taky už jsem si ho nejednou naordinoval. Jinak..., obavou z létání sice netrpím, ale těch nejrůznějších fobií je tolik, že je docela klidně možné, že nějaká dosud neodhalená ve mně dřímá. Kdo ví. Dík za koment.

gabkin: jak jinak, než povedené čtení, ty víš, že tohle je má káva.

la loba: taky nemusím lítat,zlvládám to po několika panácích:-)))pěkná povídka