Líbilo se

hašlerka:
Tony, drž mi v pekle místo, budeme si u kotlíku číst tvé skvělé verše.

ST!

šuměnka:
oproti zemské ose
točí se jenom Venuše
tak možná, ač to netuše
staneš se ženám bossem

v pekelném těle retuše :))

Liška76:
labuť: pomalu klusal, zrychloval..stejně jak můj tep a pak můj ty světe pod námi se začaly tvořit kruhy v obilí:))

Kars:
Dříve ta svedená, jako jediná nechtěla
že je to příjemné, posléze zjistila:-)

enigman:
máš smyčec...

Maryje...:
V pekle sejdeme se všichni,ale nevadí
budeme psát na černé pozadí !

labuť:
G.P.: Vydrž do Počátek, naleju :-))

labuť:
Jsi možná jen tak...
však studnice citů
co v tichu umí klást
na jemném blankytu
obrazy tužeb a snů
Maluj, jen maluj
a žádné chvíle nelituj

G.P.:
Malinový rty
a sláma ve vlasech
a v očích med,
vítr hraje pro poslech.

Na modrým nebi
s oblaků bordura
nalej mi ještě,
aspoň tak za bůra... :-)

Trošku Tě škádlím :-D

Tomáš:
¨abych zas v pondělí
stala se ženou krotkou
a seděla doma na prd…¨
Ze všeho čiší velká radost a absolutní relaxace! Ten pondělní a ¨zamlčený¨ rým se ti opravdu povedl a na závěr básně tam opravdu ¨sedí¨ jak ulitý. :-o))))ST !

G.P.:
Neboj se neboj,
kdopak by stál
o tvrdé maso,
ten hloupý sval?

Čerti si radši
opečou trošičku,
až na to přijde,
tu naši dušičku...

G.P.:
Modrý kousek přímo z Tebe,
trochu jsem se ulekl,
modrou barvu u mne mívá
pouze pěkný monokl...

Kapka:
Čerti ať jdou do háje
tvoje srdce do ráje (až za dlouho!)
Přeju klidný tep a ať tě baví svět
ST

Bíša:
Jani, stařík se Ti klaní!***

Květka Š.:
Tobě i Lišce76 ST...

Liška76:
Čerti v pekle
klejí vztekle
tvoje srdce
k jídlu není
zas nebude
posvícení..lásku, čest ty vyděl třemi..
ty se dočkáš osvícení:))
Nechvátej ještě času dost...
dlouho nám piš pro radoST:))

Liška76:
Špáďa: liška zase nebyla tak veliká kráva
alimenty bude cvakat bejček jménem Špáďa:)))Dík za koment..chrochtám smíchy!!!

nejsembásník:
to jsou ty zimní večery,
kdy tma k nám tlačí pověry,
kdy vzpomínky se mění v smutek
a šťastný život - jako by utek ...

Špáďa:
Plechy ty vyklepu, ne však ty z těla.
Vagónky nasadí má ruka smělá.

Lampu ti doleje ponocný.
Já nahradím les nemocný.

Neumím však obšít krajky z mraků...
Zato vím zažehnout na majáku!

A srdcím zahrát pantomimu.
Co ale zdvihne žerď tomu tvýmu?

Špáďa:
Jedouc liška po zázvoru,
zříc na břehu býka,
drze volá bosá z voru:
— „Neměl bys tak hýkat!“

— „Podívej se, jsem už mrzák,
slyšíš, jak mi vrzá?
Z ebonitu..., ...tady..., ...plzák.
Namaž mi ho drzá!“

Když pak liška za Třebíčí
tyčku krví zatře býčí,
volá nahlas časně zrána:
Hurá, hurá, nejsem panna!

Večer suší slzu trikem,
ví, že ji býk přelstil trikem.
Zmírá strachem z ebonitu,
nevsadila na bonitu.

— „Neplač moje holka milá,
to se někdy stává...
Bejk, to byl holt starej lišák,
a tys byla kráva.“