Líbilo se

zenge:
jak poeticky hrubě krásné!
ST

Lilith:
Prázdninoví delfíni, v tichém šumění moře,
chrám, nevyluští mušle co v náušnice váže
království korálů svou tajemnost nikdy neukáže
ST+Z

Mbonita:
naslouchám šumění tvého umění:-)

zenge:
napsal bych koment ,ale nechci se v tom pitvat;-)
ST

zenge:
to je tím, že jsou v zimě zmrzlé držky:-)
ST

zenge:
děti moje - Ď ;-)

jc senior:
jde s úsměvem prý všechno snáze
i gymnastice bez švihadla
starý pecař na horské dráze
tak stačil skok a pec nám spadla
*

jc senior:
to kámen se sklonil do oblouku
kde jedno tělo ruka je a dláto
jak dvé řek v objetí na soutoku
a čas, co proměnil je v zlato
*

jc senior:
Najděte cestu k těm, co dál -
prázdno úst změnte v plnost dlaně
sen mamonu by zlostně usínal
s pozdravem Poklona pane
*

valerie:
a já obdivuju tu pestrost, tvoje básničky nepoSTrádají vtip, moudrost, přehled, nadhled a posed se ti obzvlášť poved, no, fakt jsem ohromená čím vším ty umíš být a pro co máš cit

zenge:
ST pro všechny oběti
za všechno obětí
i za všechna objetí;-)

hloubavá:
Tohle odhodlání dobře znám. Ale - je k tomu potřeba dvou. Dává-li jenom jeden, je to jen cesta do pekla.

valerie:
v pár řádcích nádherný příběh:-)

básněnka:
taková slova musíš myslet doopravdy a o to je to krásnější vyznání...

Lilith:
jitka.svobodova: hloubavá: Některá slova mají sílu, stačí uvěřit... :-)
Děkuji.

Lilith:
Kajuta: Ano, příběh příběhů bude věčný... :-)
Děkuji.

Lilith:
krizekkk: la loba: Třeba je to pohádkář... i pohádku si ráda poslechnu, starosti hodím za hlavu... vždyť kolik radosti nás čeká? Kdo ví.... proč si ji neužít, když je... ;-)))
Děkuji.

krizekkk:
Jsou pravdy, které mudřec všechněm lidem mluví,
jsou takové, jež šepce svému národu;
jsou takové, jež svěří přítelovi,
jsou takové, jichž nelze říci nikomu.
Jiná jest pravda jeptišky a jiná jest pravda hulánského rytmistra; jiná je pravda hraběnky a jiná jejího voláka, tj. toho deputátníka, co jezdí s volima. Jiná jest pravda Silvestra M. Braita, jiná je pravda P. Emiliána Soukupa, jiná Josefa Floriana, jiná Jaroslava Durycha, jiná Otokara Březiny, jiná pana továrníka Sáblíka, jiná hraběte Harracha, jiná pana děkana Richarda Tenory, který mně tyká, jako cigánka tyká své vši – a nejsmutnější ze všech pravda Jakuba Demla.“

hloubavá:
Lota: Právě. Pro boha krásu, pro člověka hřích.

ttragelaf:
i zapomeň své hoře
zas tam bude jednou moře