Líbilo se

labuť:
Nejhlouběji se uchovají jen ty největší prožitky...

Špáďa:
Zajímavá lyrická úvaha.
(Škoda, že jen samé levné rýmy.)

sailorr:
S tichem splývá dech
Sněží na křídlech
ST

Špáďa:
Tanec s kosou nohou bosou...

zvířenka:
Bastet: Romana Šamanka LadyLoba: Jan Maren:
Drazí diskutující,též pokládám poslední kamínek k dílu svých názorů a končím. Zlo a dobro, které v každém z nás třímá, je otázkou správného setkání se se svým protějškem. Se svým zrcadlem,druhou půlkou duše,tak nějak se to píše v příručkách esoterie.
Můžem se potkat s někým ,kdo neustále dráždí naše temné stránky a nutí ke konfrontaci. Anebo naopak, v nás zase někdo jiný probouzí světlo. Všechno je dobře,ale u něčeho se nedá být dlouho. Se svými životními zkušenosti se neholedbám,cítím,že jsem stále na počátku a může to ještě trvat,než mi všechno dojde. Má je ale zkušenost ta,že se každý člověk jinak chová s každým jiným. Ta žena,co je nyní zlá ,může být s někým jiným třeba právě milujícím andělem a naopak. A já už začínám mudrovat jak otec Fúra a tak končím.

Mnjam,to jsem si smlsla na krásné debatce! :-))
Diky. (odcházím do terária:-))
Cha!

Bastet:
Polepšit? Proč? Piš, jak cítíš. Já jen soudím, že vázaný verš, má-li být "účinný", dá práci - ve výběru rýmu a sladění rytmu. A je-li myšlenka dobrá, pak to za tu práci určitě stojí.

Špáďa:
Ty 'si máklá, já lkám i syt,
ti cvaklá válka v cit
tíží nyní žít.

  *  *  *  *  *

U knížete žínku,
e, nebudeme mět,
ctěme medu, bene,
děvy, dědy věd.

  *  *  *  *  *

A reportera, retropera
Zeman zenitem smet, i neznamez,
Karla klepety tepe, lkal rak.

Pitomá dámo, tip:
Pitvej sen dnes — je vtip.

  *  *  *  *  *

Miloše nešolim,
Karla papal rak,
miluje rej u lim,
kavalec, zcela vak.

Bastet:
Hmmm...
"Ale být celistvým podle mne znamená přijmout všechny naše aspekty, ne jen ty "líbívé"...."
tak tohle ráda podepíšu. Nikdo není jenom zlý nebo jenom dobrý, je to v nás namícháno (v různém poměru, pravda) - a týká se to můžu stejně jako žen. A stejně tak muži se, milý Jene, dopouštějí těch nejhorších hříchů - dokážou se nskutečně provinit na ženách i na dětech (včetně těch vlastních) a ve vsvých , testosteronem poháněných, válečných "hrátkách" i na celé společnosti.
Nevím, jaká zkušenost stojí za tvým textem, ale misogynství z něj trčí jako hřebík z boty.

Bastet:
na cestě do nebe
peněz a úspěchů
je láska popelkou
zůstává bez dechu

však jdeš-li po schodech
jež končí v oblacích
neboj se, tam nikdy
láska se neztrácí

Jíťa:
Tady sem si vzpomněla na jednu píseň z muzikálu Elixír života...
Žena je zázrak schizofrenie
a v jednom těle jedna nežije,
zázrak je duet,
puťka - fúrie.
...
ST!

zvířenka:
Jan Maren: Musím souhlasit s Romčou, utrpení vzniká z nepřijetí sebe samých, v každém z nás ,v mužích i v ženách je polarita plus a mínus. Patří k sobě. Jedna vyplývá z té druhé. Vyhnání z Ráje je podle mě jedna z důležitých etap,kdy začal skutečný život, plný objevování, ochutnávání, radostí i strastí. Plout si pořád na obláčcích je podle mě nuda.

Romana Šamanka LadyLoba:
Až když dokážeš uctít i Kálí, dokážeš milovat celou ženu, ne jenom některé její aspekty.

Kálí má svůj význam, byla stvořená, aby zabila démony. Když dostane berseker, může ji zastavit jedině Siva.

Označovat jeden pól jako dobrý a druhý jako zlý je podle mne zavádějící - protože si většina v nás v našich končinách nese několika-generační dědictví křesťanství a strach být "zlým".

A mají pak problémy se sebepřijetím a sebeúctou, protože uvěřili, že jen když budou dělat to a ono- tak budou mít nějakou hodnotu.

Ale být celistvým podle mne znamená přijmout všechny naše aspekty, ne jen ty "líbívé".

Kálí vlastně ničí iluze - může totiž zničit jen to, co je dočasné, nemůže zničit, co je věčné.

Svět je v dokonalé harmonii v každé chvíli - i v té, když se váš soukromý mikrokosmos řítí do zkázy.

Ať uděláte cokoliv nebo se vám děje cokoliv - svět pořád zůstane v harmonii a vy každý - vaše hodnota je dána už tím, že vůbec jste. A ne tím, jestli zvládáte své lekce, nebo ne.

churry:
Žena krotí hada
Muži žebro chybí
Není na to rada
Inu jsme jen lidi*

Kapka:
Nejen za větve stromů
tryskající ke hvězdám
v tiché noci ti ST dám.

Psavec:
Stáří není vládou povolené, ST.

Psavec:
Až se ke mě nakloníš, budu zralý na infarkt. ST.

labuť:
Jojo, někdy by zasloužil na tu svoji nahatou prdýlku :-)

Anjesis:
myšlenka pouhá: jo taky znám, naši jsou od sebe už pár let. Nejhorší není to, že jsou od sebe, ale to, co přitom dělají svým dětem, a to, čemu je během toho vystavujou

Špáďa:
Nafřasím fzáclony do dvova.
Napvoti d'bna-potvo'a
do voken mi čučí,
což mě tufze mučí.
Co je komu do mý váfšně,
že v pofteli svlíkám báfšně.
Váfžně.

hloubavá:
Hazentla: Mluvíš mi z duše!