triptych

I na horách se dějou věci...

Jmenuju se Petr Kříž. Ano, jsem to já, ten s vizemi ze všech možných míst a dob. Od doby co umřel Tomáš Arthur, byla prokázána existence iluminátů, Nikola Zárubová našla svou dceru Veroniku a její sestra Sylvie se s Jakubem Šimečkou vrátili k cestování v čase, uplynulo pět let. A nebylo to zrovna nudných pět let. Za utržené peníze z pokladu nalezeném v útrobách Radhoště, jsem začal hodně cestovat a dokončil jsem magisterské studium na jaderné fyzice. Možná vás to překvapí, ale v Las Vegas jsem se oženil s Natálií. Další věc, co nevím, jak se mi to povedlo, ale založil jsem klub záhadologů. Vlastně to bylo díky garáži, kterou Tomáš před svou smrtí koupil. Nazval jsem to Středisko záhad Tomáše Arthura a Petra Kříže. Ten název je kvůli tomu, že bez Toma by to nikdy nevzniklo. Nejprve to bylo o partičce přátel, co chtěla diskutovat o různých, již vyřešených záhadách a snažili se řešit nové. Postupně se to ale začalo rozrůstat a shodou náhod, se z nás stal oddíl. Museli jsme si pronajmout i větší prostory. Ano, začali jsme opravdu vést mladé záhadology a vydávali jsme i vlastní články. Později jsem se odhodlal i ke koupi redakce časopisu tajemno. Tedy alespoň většiny akcií. Natálie mi ale brzy dala kopačky, protože jí uchvátil jeden velmi úspěšný hokejista. A aby toho nebylo málo, tak mě totálně o všechno obrala. Jediné, co mi zbylo, byl klub a i s ním to vypadalo, že ho budeme muset zavřít. Naštěstí se z nenadání objevil starý známý a začal nás sponzorovat. Byl jim miliardář Jaroslav Barkr. Rozhodl se, nás sponzorovat natrvalo Jára je pro klub opravdu velkým přínosem. Nejenže, má přístup k informacím, ke kterým bychom se běžně nedostali, ale dal celý klub dohromady. Vedeme na dálku redakci Tajemna, máme pod sebou přes tucet dětí a hlavně, jsme funkční tým. Teď bych vám rád svůj tým představil: - Jana Smítalová – expertka přes internet. Co na internetu nenajde, to tam prostě není. Měla trošku problémy, když se nabourala do policejní sítě, aby z vězení dostala svého bratra. Dostala se z toho samozřejmě jak jinak, než přes internet. Žádný počítač před ní není v bezpečí. - Vojta Přibyl – dokáže se dostat kdykoli kamkoli díky schopnosti každého přesvědčit. Holky od sebe nestíhá odhánět a já teda netuším, co ony na něm vidí. Je to náš spisovatel. Jeho články zvedli procento našich čtenářů o 27%. - Nikola Zárubová – expertka přes podivné a tajemné tvory. Je dobré v jejich odchytu a rychle se učí myslet jako oni. Umí se rychle rozhodovat, ale je i dost rázná, což nás nejednou dostalo do problémů. Žene se do všeho příliš po hlavě, ale pro tým je nepostradatelná. - Radek Šmíd – po událostech, které se stali u Českých Budějovic před pěti lety, se Radek rozhodl odejít od svých lidí a přidat se k nám. Tvrdí, že zachytil signál někde z jiného času a prostoru a myslí si, že by ho mohl vysílat jeho otec, který se ztratil při pátrání po časových trhlinách, ještě když byl Radek malý. Je to trošku podivín a tajnůstkář, ale kontakty, které má, už několikrát překvapily i Járu a to je co říct. - Petr Kříž – a to jsem já. Mé schopnosti pro tým? Občas vidím vize ze všech časů a míst na zemi. Neumím to zatím dokonale ovládat, ale už jsem tomu blízko. Ale není to žádná sláva, dokázat něco takového. Pokaždé, když se mi nějaká taková vize zjeví, bojím se, abych v ní neviděl smrt svých přátel nebo sebe. Za ty roky, co dělám do záhad, jsem s tím chtěl už několikrát skončit, ale je to jako silná droga. Nejde to. Pořád aspoň čekám, kdy mě věci, co se ve světě dějí za rouškou tajemství, přestanou překvapovat. V tuhle dobu jsem ještě netušil, že s překvapení jen tak nevyjdu…

Tyto pohádky jsou pro dospělé

Mé jméno je Tomáš Arthur. Přáteli jsem nazýván jako spisovatel, dobrodruh, záhadolog. Do záhad jsem se pustil zhruba před dvěma lety se svým nejlepším kamarádem Petrem Křížem a vše to spustila opravdu podivná událost. Byli jsme společně na průzkumu tajemného podzemí hradu Krizstopor, když se po kontaktu s podivnou tekutinou rozzářil jeden kamenný oblouk. Petr se světla dotknul a zmizel. Po nějaké době začal být považován za mrtvého. Dokonce jsem měl řeč na jeho pohřbu. Tohle měl však být teprve začátek. Petr se po dlouhých třech letech vrátil snad ještě záhadněji, než zmizel a absolutně si nepomatoval, co se stalo, ani nevěděl, že byl ty tři roky mimo. Získal však schopnosti, které sice neuměl ovládat, ale několikrát se staly nepostradatelné. Uměl totiž vidět události z minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Události na Krizstoporu, byly tak nějak impulzem k hledání pravdy dalších záhad. Při pátrání jsme se setkali například se Simonou Hartlovou, novinářkou píšící pro časopis Tajemno. Měl jsem s ní těsnější vztah, jenže umřela. Může nás jen těšit, že umřela u toho, co měla ráda a to u řešení záhad. Dalším nepostradatelným pomocníkem se stal můj dlouhodobý kamarád Jonáš Vorel. Vrchní inspektor pracující v Praze. Taky bych měl určitě zmínit Radka Šmída, který je tak trošku sám záhada. Nevíme nic o jeho zaměstnání, o tom kde bere kontakty ani nic o jeho pohybu. Vždy se jen objeví a zase stejně záhadně zmizí. Při svých pátracích výpravách, jsme se však setkali například i s doktorem Wágnerem. Zdá se, že tento člověk pracuje pro vládu, ale podle posledních stop, je možné, že jsou jeho nadřízení z řad Iluminátů. Tohle už jsou ale jen dohady. A co Petr a já? Petra trápily jeho vize a zlé sny a proto se rozhodl odletět vyhledat do Jižní Ameriky tzv. časomágy. No a já jsem měl sice letět s ním, ale kvůli nečekanému úmrtí Simony a nezodpovězeným otázkám týkajících se Iluminátů a doktora Wágnera jsem zůstal a pátral po pravdě. Nicméně bezúspěšně. O Iluminátech jsem rok nic neslyšel a ani nic neviděl. Dokonce ani doktor Wágner se jako by vypařil. Nicméně jsem dopsal a vydal svou knihu "Záhady x" která slavila docela úspěch. To mě motivovalo a tak jsem napsal druhou knihu, tentokrát však sci-fi o konci světa. To bohužel už takový úspěch nemělo a tak jsem se vrátil k záhadám. Pátral jsem sám a řešil menší případy, než s Petrem, ale dalo to na knihu "Jak řešit záhady?". Teď se zrovna chystám na její autogramiádu. Dokonce se má vracet i Petr s Ameriky. Uvidíme, kam nás cesty osudu zavedou tentokrát...

vzum

čarokouzla

Volné pokračování povídky Hora Zeleného přízraku (též na Literu), kterou dnes můžete nalézt na http://www.stahujknihy.cz/. Od událostí, popisovaných v předchozí povídce uplynula již řada let, nadějně vyhlížející šedesátá léta vystřídala normalizace a z našich kluků se stali dospělí otcové rodin, potýkající se s problémy té doby. Na scéně se opět objevují i nechvalně známí staří protivníci. Tady ale už nejde o pouhé klukovské šarvátky… (Případným zájemcům mohu celou knihu zaslat.)

:)