vavaoko

†

Ani nevím. Je to o podzimu.

Jen začátek příběhu. Příběhu o řece.

Nejen o stínech.

O metách a vizích. Jen tak.

Pro Adalim.

V roce 1189 byl v Sadské u Nymburka vydán „Status Konráda Oty“ (1136? - 9. 9. 1191), jenž byl českým knížetem. Status, o němž mluvím, byl zákonem, nebo spíše jakousi kodifikací „zvykového práva“. Mimo jiné obsahoval i ustanovení o ordálu. To je vlastně Boží soud. Pokud nikdo nebyl schopen na základě důkazu určit vinu, či nevinu, nastoupil Boží soud. Souboj, zkouška ohněm, vodou atd. Konrád Ota toužil po vládě na celé Moravě. Když se toho dočkal, vzdal se titulu markraběte a odešel do Prahy. A byl to právě on, kdo spojil Čechy s Moravou. Ambiciózní, vzdělaný, bojovný a velice tvrdý diplomat Konrád Ota zemřel ve vojenském táboře ve chvíli, kdy se spolu s početným císařským a českým vojskem pokoušel dobýt Milán. Zemřel na mor.

Český král Václav první, ( 1205 – 1253) byl, zdá se mi, tak trochu „pod pantoflem.“ Tedy pod ženským vlivem. V jeho případě tou ženou nebyla jen jeho manželka. Nejsilnější osobností v jeho okolí byla jeho matka. Konstancie Uherská (1180 – 1240). Také Václavova sestra Anežka (1205? – 1282) později zvána Anežkou Českou. Ta byla posléze i svatořečena. Václavova manželka Kunhuta Štaufská, či Švábská (1200? – 1248) nebyla veřejně příliš známa. Její vliv na krále je však zřejmý. Královský dvůr přijal mnoho zvyků, která s sebou přinesla mladá královna a její němečtí přátelé. Král se přizpůsobil. Byl zvyklý poslouchat matku a sestru, jež byly velice silnými osobnostmi. Navenek ovšem působil velice mužně a měl oprávněný respekt. Já si pohrávám s myšlenkou, že ve skutečnosti nebyl hlavou rodiny. To však králi Václavovi neubírá na cti a je jisté, že jeho místo v našich dějinách je dáno.

Přemysl Otakar první (1155? – 1230). Český král. Byl synem Vladislava druhého a Judity Durynské. Vladislav druhý sice byl králem, ale jeho potomci na tento titul neměli nárok. Doba, do níž se Přemysl narodil, nebyla jednoduchá. Zemi opět vládla knížata. Jejich boj o moc (velice často bratrovražedný boj o moc) zasáhl do života malého Přemysla již na jeho počátku. Jako nepohodlný byl vyhnán i se svou matkou, ze země. Opakované vyhnanství bylo, myslím, pro Přemysla výzvou. Našel svůj cíl. Tvrdě a nesmlouvavě využíval všech způsobů, jak se dostat k moci. V těch časech nebyla zrada a podraz ničím neobvyklým. K podobným metodám sahali i jiní. Účel světil prostředky. Přemysl dosáhnul svého. Stal se králem. Českým králem. To na jeden život opravdu stačí.

Jindřich Korutanský (1265? – 1335) byl českým králem. Byl jím nadvakrát a vždy jen velice krátce. Nebyl ani nikdy korunován. Po olomoucké vraždě Václava třetího jej prostě sněm dosadil na český trůn. Byl tam jen měsíc. Poté uprchl před vojskem Rudolfa, syna římského krále Albrechta. Rudolf se ujímá vlády v Čechách, ale brzy umírá a Jindřich se vrací. Je znovu zvolen sněmem, který doufá v uklidnění poměrů a nastolení práva a spravedlnosti. Jindřich však o něco podobného nemá zájem. Bezcharakterní a mizerný panovník si chce jen užívat své moci. S pomocí žoldnéřů Konráda z Aufensteinu a několika svých příznivců obsazuje Prahu a Kutnou Horu. Tvrdě trestá bouřící se šlechtu. Teprve zásah vojska Jana Lucemburského, nově zvoleného králem, Jindřicha definitivně vyhání z Prahy. Nadále žije v Korutanech a až do své smrti se podepisuje jako český král. Nikdo jej však již nebere vážně.

Letos v dubnu uplynulo 660 let od korunovace nejslavnějšího z českých králů. Římský císař a český král Karel čtvrtý byl velice zbožný muž. Své dětství trávil ve Francii a Lucembursku. Tam se mu dostalo nanejvýš dobrého vzdělání a byla též pevně ukotvena jeho víra. Setkal se zde i se svou první manželkou Blankou z Valois. Po letech se stárnoucí a nemocný panovník rozhodl uspořádat věci související s následnictvím a politickou situaci. Proto se koncem roku 1377 vydává na cestu do Francie. Setkává se s králem Karlem pátým, jenž vládne Francii a je ve válce s Anglií. Poznává svého levobočka Guillema (dovolil jsem si jméno počeštit na Viléma). Nemoc císaře pronásleduje po celé cestě - i proto píši baladu z pohledu lékaře. Po dvanácti dnech se císař vrací do Prahy. Snad vinou pádu ze schodů je upoután na lůžko a 29. listopadu 1378 umírá.

Zase jeden strom. Mám je rád.

Český král Přemysl Otakar druhý (1233-1271) to neměl lehké. Měl problémy se šlechtou, která si ukusovala stále větší sousta z královského krajíce. A král, který potřeboval mít krytá záda pro své výboje v okolních zemích (války v Uhrách, křížové výpravy), chtěl mít v zemi klid. Řešení našel v podobě měst. Královských měst, která budou loajální a o něž bude opírat svou moc v Čechách. A tak zakládal města. Velká a silná města, často na samých hranicích panských pozemků. Osidloval je spolehlivými lidmi a dával jim velikou samostatnost. To se mu vyplácelo. Města byla trnem v oku šlechtě, která tak neměla možnost rozšiřovat svá panství. Jedním z královských měst budovaným natruc silnému rodu Vítkovců, byly i České Budějovice.

Rudolf druhý Habsburský (1552 - 1612) byl, mimo jiné, římským císařem a českým králem. Byl nadprůměrně vzdělaným a po vzdělání toužícím mužem. Kromě alchymie a jiné vědy jej velice zajímaly ženy. Ty se také staly jeho osudem. Rudolf se nikdy neoženil. Měl spoustu milenek. Od některé z nich se nakazil syfilidou, na níž posléze umírá. Jeho dlouhodobou milenkou byla také hraběnka Kateřina Stradová. S tou měl císař šest dětí. Prvorozeným byl Julio Caesar ďAustria. A o něm píši.

Český král a pozdější římský císař Karel čtvrtý (1316 – 1378) zdědil korunu po svém otci Janu Lucemburském (1296-1346). Ten se postaral o Karlovo nástupnictví, o proslavení svého jména ve světě a sám sobě o hrdinnou smrt v boji. Češi mu k srdci nepřirostli. Vzpurná šlechta jej odmítala podporovat v jeho výbojích, lid jej téměř neznal. Na své výboje však potřeboval peníze. Ty získával prodejem královského majetku šlechtě. Po jeho smrti přišel jeho syn do chudé a rozdrobené země. Karel byl feudál se vším, co k tomu patřilo. Jisté je však to, že měl rád svou zem. A to bylo znát již tenkrát a výsledky jeho práce kolem sebe vidíme i dnes.

Český kníže Soběslav druhý (1128 – 1180) byl Přemyslovec. Byl synem Soběslava prvního a Adléty Uherské. Poté, kdy zemřel jeho otec, pokusil se dobýt český trůn (1148) Je zatčen a uvězněn na hradě Přimda. Odsud prchá r. 1150 na dvůr císaře Barbarossy. Roku 1161 obsazuje Olomouc. Je pozván Vladislavem druhým do Prahy, zatčen a opět uvězněn na Přimdě. Roku 1173 je propuštěn na přání císaře. Jeho věznitel Konrád Šturm je popraven. Vládne kníže Bedřich, jehož Soběslav poráží v bitvě u Loděnic. V bitvě Na bojišti je však zanedlouho sám poražen a prchá ze země. Žije na hradě jménem Skála, jenž se zatím nepodařilo dohledat. Umírá sám a v cizině. Pohřben je však na Vyšehradě.

Kněžna Alžběta Uherská (nelze dohledat data narození ani úmrtí. Zemřela 12.1. po roku 1189 ) byla manželkou knížete Bedřícha. Jejím otcem byl uherský král Gejza druhý a její matkou byla Eufrozina Kyjevská. Za Bedřicha se vdává roku 1157. Kněžnou se stává roku 1172. A nemá vůbec poklidný život. Boj o český trůn spolu vedou přemyslovská knížata Bedřich a Soběslav druhý. Z nemnohých záznamů o jejím životě je však zřejmé (alespoň mě), že Alžběta nebyla žádná padavka. Spolupodepisovala důležité listiny. Měla vlastní pečeť. Toto je na ty doby opravdu nebývalé. Vládla vší mocí v Bedřichově nepřítomnosti. Po vítězství Bedřichových vojsk v bitvě o trůn (1179), nechává (v románském slohu) vystavět kostel Jana Evangelisty v místě zvaném „Na bojišti“. Kostel byl těžce poničen husity a definitivně zmizel v dobách třicetileté války. Alžběta porodila šest dětí. Jen tři dcery ji přežily. Třikrát v nepřítomnosti manžela vedla obranu Prahy. Dvakrát zvítězila a potřetí uvěřila slovu Konráda druhého, jenž ji obelhal. Zrazena a opuštěna umírá (snad) v klášteře v Doksanech, kde je její hrob.

12.3. 2015 zemřel spisovatel Terry Pratchett

Zlomený meč. V roce 1997 byl v klášteře Dominikánek v Ratiboři otevřen hrob. Hrob muže, jenž byl královské krve, ale nikdy nebyl králem. Byl potomkem Mikuláše prvního. Levobočka krále Přemysla Otakara druhého. Poslední Přemyslovec Valentin zvaný Hrbatý, měl opravdu hrb. Podle dochovaných pramenů byl Ratibořským knížetem. Byl prý dobrý a moudrý. Zemřel osamělý, svobodný a bezdětný. Po jeho smrti mu byl položen na hruď meč. Zlomený meč. Znamení toho, že vymřel rod, jenž po staletí vládnul Čechům.

Na jednom z obrazů v Svatováclavské kapli je zobrazena téměř neznámá paní.. Anna z Foix (čte se foea) a Candale (asi 1480 – 1506) byla třetí manželkou českého a uherského krále Vladislava Jagellonského. Byla dcerou francouzského hraběte Gastona z Candale a Kateřiny z Foix. Byla také spřízněna s francouzskou královskou dynastií. Uherskou královnou byla korunována r. 1502. Českou královnou nikdy korunována nebyla. Čechy pro ni byli kacířskou zemí a ona o ně nestála. Roku 1503 se jí narodila dcera Anna, budoucí manželka Ferdinanda Habsburského. Dne 1. 7. 1506 Anna z Foix umírá po porodu syna Ludvíka. Ten je zabit roku 1526 v bitvě u Moháče. Cesta na český trůn je pro Habsburky otevřena.

Dovoluji si nabídnout úryvek z mého románu. Jen tak.