Tomáš

Z pooperačního komatu obtížně se probouzející pacietka má sen, v němž se zčásti zrcadlí to, co se okolo ní děje mimo jejího vědomí ve vnějším bezprostředním okolí. Obsahově rozšířená, nově zpracovaná, již jednou publikovaná povídková reportáž.

Její porod proběhl normálně, bez komplikací a nebylo třeba, abych musel nějak zasahovat. Vlastně jsem u něj ani nemusel být, ale přesto jsem se dokonce nějak na tuto chvíli i těšil. Rodila totiž Irena. (doplněná a přepracovaná již publikovaná povídka)

Nemám zatím s interviewy a s odezvou na ně žádné zkušenosti, ale domnívám se, že náš rozhovor na intimní ženské téma by mohl zajímat taky naši čtenářskou obec, a to jak ženskou, tak i mužskou.

Celý ten dlouhý život lidský naději měl už člověk vždycky.

Rýmované moudro?

Člověk mívá k docílení úspěchu zpravidla jen dvě možnosti.

Navzdory realitě současného života se toto slovo stále ještě vyskytuje ve slovníku češtiny

Každý čin nebo jednání má své důsledky i když nejsou hned viditelné. Během času se ale zcela určitě projeví.

Per aspera ad astra, nebo-li: něco špatného pro něco dobrého

Po vzniku Berlínské zdi jsem byl vyslán v rámci humanitární akce naší republiky do tehdejší NDR, kde mě delegovali do okresní nemocnice, lékaři téměř opuštěné. Spolupracoval jsem s primářem porodnice a gynekologie docela dobře. Střídali jsme se v ambulanci, u operačního stolu, v nočních i nedělních službách. Sestry i porodní asistentky mi usnadňovaly práci kde a jak jen mohly. A primář nešetřil chválou. Byl spokojen a já se cítil skoro jako mezi svými. Všichni viděli, že pracuji za tři: za jeho chybějícího zástupce a dva sekundáře, kteří v té pohnuté a neklidné době své pracoviště také opustili a odešli na Západ.

Ideový náčrt filmové povídky

Výňatek z větší práce o činnosti v zahraničí

Před získáním odbornosti pro gynekologii a porodnictví musí uchazeč absolvovat tříměsíční školení v „Ústavu pro doškolování lékařů“ v Praze, které končí posouzením písemného elaborátu a teoretickou i praktickou odbornou zkouškou, se závěrečným udělením kvalifikačního certifikátu o úspěšném složení t.zv. II.atestace.

Motivováno po přečtení knížky „Čekání na kocoura“ od Michaely Klevisové

Volá mi dopoledne kolega z chirurgie: „Máme tu dvě pacientky, mladou prvorodičku a její matku. Upadly na náledí a obě si zlomily ruku. Dostaly teď sádru, ale protože si naříkají na jakési divné pocity v břiše, tak ti je posílám na kontrolu, než je propustíme domů.“

Předmluva: Bylo jí dvacet let a prožívala právě začátek svého manželství.U vědomí toho, že mezitím otěhotněla, byla i nadmíru šťastná. A proto se rozhodla tuto radostnou událost oznámit osobně svým rodičům, bydlícím na venkově, se kterými se už dlouho neviděla.

Předmluva: Osmačtyřicátnice, dvacet let vdaná a stále ještě bezdětná, silně depresivní z nesplněné touhy po dítěti. Nesčetněkrát i s manželem vyšetřovaná a opakovaně bezvýsledně léčená. Její touha po dítěti byla opravdu neobvykle extrémní a duševně vysilující. Na pokraji zoufalství skončila nakonec v mé ordinaci.

Kolega Rudolf, sekundář na interně, mi u oběda sděluje: „Pošlu ti odpoledne náš nový příjem. Ani jsem ještě neměl čas, abych se na ni řádně podíval. Přišla před chvílí, patnáctileté děvče, posílá ji praktik, asi prý zánět ledvin. Nějak se mi to ale nezdá, tak ji vem důkladně pod lupu, abychom neléčili nějaká kukaččí vejce, která nám nepatří.“

Předmluva: druhý díl povídky ¨Černý - bílý¨