M.A.Rek

No, přinejmenším to nutí k zamyšlení. Ta modrá kvítka nevídám často, ale nikdy jsem v nich nepřišlo nic trpkého.
A můžeme se snažit, aby něco bylo, kde nic nebylo.

Deus silet in armis belli nec adiuvat

Bolestné... ;o)

Drsné, však i krásné vyznání.

Velmi lehounké.
jako k ránu sen hřející nahá těla,
jež s nocí si vášnivě rozprávěla...

Pěkně ladí...

Vítej v modrém.

Mezi které strany?
Jak poznáš,
že ke čtení jsou pravý?

A přečtež ji až do tiráže?
U stolu či v posteli?
Ale to už ptám se moc, že?

Ze mne Ahasver = Země Ahasver

zenge: Jo, to už vyjma jeho, ví všichni.

vůně ženy je prchavá
jako ona
ušlechtilá vůně ženy
madona
vůně vzrušené ženy
je mi nahá
vůně drahé mi ženy
je mi drahá
omamná vůně ženy
mámy
svádivá vůně ženy
mámí

... a hřeje.

Hmm, tato dimenze je nad mé chápání...

Květka Š.: Lilith: Psavec: raďo: Díky. Snad tou troubou nezatopí i nám.

umělec2: Jo, bohužel... Díky.

I mne mrazí. I z toho citátu.

Taky mám pocit, že jsme Bohovi trochu utekli.

Nahou tmou v nahé tmě nespatříme... Pěkné

Mozaika z korálků,
růžová pro fialku

Emanuel Famíra. Famíra, hmmm. Jistě mu nelze upřít ten obrovský záběr. Mohl by mi být blízký jeho vztahem k Libni. Ale nějak mi jeho dílo hořkne.
Bohužel, někdy je mi to až líto, ale nedovedu od sebe zcela oddělit uměleckou profesionalitu a určité společenské či politické názory. Právě v dnešní době mi pro jeho obhajobu ruské okupace Československa hořkne ještě víc. Tak jako mi v posledních letech hořknou Nohavicovi písně, ač jsem je dříve miloval, a jak mi vždy hořklo i Daliho dílo, ač jsem z něj i žasnul a fascinovalo mne.
Umění by mělo spojovat, je mojí chybou, že v sobě tento blok nosím, o to víc si pak cením, že sis na Famíru vzpomněla.