M.A.Rek

Líbí.

Rozezní večer...

Sladkohořké, ale chutné.

Psavec: Květka Š.: Děkuji. ;o)

Lilith: Děkuji, sladím kde můžu. Někomu bych to i s chutí osladil, ty ale mezi takové nepatříš. ;o)

Jo, karma je karma...

Tak dnes to byla Mužská svoboda. Bude to zítra Mužská pýcha? ;o)

No, dovedu si spíš představit, že budu svobodný se Svobodovou, než nesvobodný pod Svobodou. A s Kulichovou si to dovedu taky lépe představit než s Kulichem. O tom, zda být blažený s Blaženým ani nemluvě. Ale s Blaženou...

tajemství přírody: Besinka: Děkuju, to je tzv. inzulinová poezie.

Květka Š.: Děkuji. Však ona nám zima ještě ukáže v dubnu...

tajemství přírody: Děkuji, leč síla naděje je přímo úměrná síle slabého článku.

xlps: Děkuji, jen zcela nerozumím meritu komentáře.

Lilith: Je skvělé skvělit, děkuji.

Tak si Tě tak čtu, a ruka samovolně vzala tužku, a začaly črtat črtu rozvlněného moře, ze kterého ční lili-moa s nasazeným obličejem a usazaným majákem. Už se těším, až to upatlám akrylem do plátna. Dík.

Přitažlivé...

Lilith: divoženka1: Díky, jarní růže.

Lilith: Květka Š.: Děkuji, a ano, ledňačkám všechno nej.

U mne vede Leontýna, že tak daleko doletěla (skoro 150 km). ;o)

Kaj: Děkuji. Panenky či panny, tak se na starých plachetnicích říkalo polokladkám, které spojovaly kobylici, tedy úponovou lavici zapuštěnou do trupu lodi, s úponami, silnými lany (které tvoří žebříky, po kterých námořníci lezou na stěžně kasat plachty), které držely stěžně u košové čnělky na ohlávce, a byly součástí tzv. pevného lanoví.

Proto tedy "do oblak zve".

Povedené. Díky za možnost číst.

Jsou pryč jako ta léta a léta...