M.A.Rek

Jen pár slov, a je to jedna báseň. Pěkné.

Joj, není na takovou cestu lepší vzít Babetu s nohama než tu s kolama? ;o)

Cukrířce vévodí, tak kypré, šlehačky plné,
bábovičky oblé, bochánky dva vedle sebe,
s polevou z marcipánu ve starorůžové,
mámení sladké s rozinkami na vrcholech,
dmoucí se jako plachty na korábech,
jako cumel sladké, až pálí, až zebe...

Povedená. ;o)

Při pondělku čekat
až roztaje Pátek,
krásný bude týden
a v pátek svátek.

Rozmotané lásky..., to jsem nikdy neviděl. Vždy jen ty zamotané.

Na stáskavici používám stýkavici. Je to dobrá léčba...

Inspirativní. ST všem bláznům světa.

Lilith: Helen Hadar: Dota Slunská: Díky moc. ;o)

Uf, jsem z toho až zarytej...

Mile Květkované...

Pěkné...

Pěkná hledačská.

Špáďa: Jo, jo, je to tak, jen se udržet na té hraně mezi svobodou v tvorbě a vogonskou poezií :o). Díky za komentář.

xlps: Jo, toť otázka. I zda můžou, nebo musí, zda nesmí, nebo nemůžou... Díky za nahlédnutí a komentář k zamyšlení. :o)

Helen Hadar: Květka Š.: vavaoko: Děkuji Vám i dalším skrytým. :o)

Lilith: Jo, snažil jsem se, nicméně, ten sonet je šílený. Nebo "snamrtvil jsem se, vševíce, ten sosíť je šíbavlný"?

Lilith: Joj, to mne těší, děkuju.
No, nahlas... Jsem to po sobě zkoušel, ale ve druhé strofě jsem se sám sobě ztratil...

S havranicí plyšovou?
Co s ní? Ou,ou ou
:o)

Protože se v odrazu doby chvíli vidí...

divoženka1:
Šťastná jsi to žena.
Je krásná idea nepotkávat ty, co si nezaslouží mého času. Ale nejsem ani Robinson, ani strážce majáku. Nejsem ani mnich, naštěstí, ač prý jsem jim v desátém století byl. Žiji v Evropě jednadvacátého století, a tak budu den co den potkávat hloučky milých lidí. A též zástupy blbců. Pak je chvíle pro mimikry. Nejsou mi mimikry tak cizí, jako někteří spolulidi. Mimikry nejsou jen skrýší predátora. Je to i ochrana před nimi.