bameka

churry: Máme na věc shodný názor. Ale na tomto místě bych ještě rád poznamenal, že i ta "rada" úředníka z OSSZ je pouhou fikcí a lze na ni pohlížet jako na nejkontroverznější část celé povídky. Nicméně, lidský přístup na úřadech svádí často opravdu perný boj s arogancí. Jsem hodně rád, že ses zastavila.

Jedna z básní, u kterých jsem v sobě, ač ortodoxní nebásník, sebral odvahu ke komentu. Oslovila mě a díky ní jsem si vyhradil hezkých pár minut k přemýšlení, co dělají Židé dobře a co špatně. No a ještě bych přidal souhlas s tím, co napsal "vavaoko".

Tomáš: Tak ještě do třetice dík za přečtení mých dílek. Kvůli smutnému konci Lucova krátkého života jsem byl na vážkách, jestli tu povídku mám napsat. Je to však další příklad toho, jak rozmanité lidské osudy mohou být spojené s fotbalem. Veselé i smutné.

Tomáš: I tady dík za koment. Ne, ten dopis už je pouhou fikcí, i když připouštím, že bych ho snad byl schopen napsat, kdyby ta paní patřila do mé rodiny. Tak tomu ale není a vůbec ji neznám. Jen mě velmi naštvalo, jak se k ní někteří lidi zachovali. No a pak se v té povídce odrazila i určitá frustrace z poměrů v této zemi.

Tomáš: Dík za zastavení. Část odpovědi na tvou otázku je uvedena v anotaci. Snad bych jen dodal, že pocházím z kraje, kde se již před více než 100 lety zrodil humoristický občasník "VYŠKEŘÁK", tedy z Valašska. A jelikož jeho psaný projev nikdy nebyl mluvou diplomatů, což je mně docela sympatické, tak v jeho zastoupení i v jeho duchu tu občas něco přihodím. A stále znovu obdivuju ty, kdož tyhle vtípky vymýšlí.

Nedávno jsme s mamkou vzpomínali na staré časy a ona mně řekla, že jsem se taky doslova drápal na svět. Mohl jsem k tomu jen omluvně poznamenat, že jsem tehdy byl mladý a blbý.

Anotace docela aktuální i v dnešní době. A Václav Havel? Částečně s tvojí úvahou souhlasím, protože ani já nejsem některými jeho počiny nadšen. Ať už politickými nebo literárními. A také před něj řadím (to je ale můj subjektivní názor) dost osobností, na které se rychle a především nezaslouženě zapomene. Jen namátkou za letošní rok připomínám profesora Antonína Holého nebo MUDr. Vladimíra Kozu.
Na druhou stranu nezpochybňuju, že se Václav Havel stal dílem vlastní zásluhou a dílem běhu událostí, na které neměl moc velký vliv, významnou osobností naší novodobé historie. Proto bych neřešil, jestli po něm za sto let štěkne nebo neštěkne pes. Podobnou diskuzi si přece jen nezaslouží. Já bych to tak nenapsal, nicméně je ten názor stále ještě v normě toho, co lze přijmout v klidu.
Celkově jsem rád, že se tu občas vůbec nějaká úvaha objeví a rozhodně kvůli obsahu této nebudu mít horší spaní.

Na mne báseň působí jako vzpomínka na někoho konkrétního. A zároveň natolik významného, že mu jeho vlast v adventním čase vystrojila státní pohřeb.

Povídku od tebe jsem si nemohl nechat ujít. To je tuze vzácné zboží. Jako sci-fi na mě působila při prvním čtení. Při druhém čtení už jsem měl dojem, žes do ni zobrazil vlastní životní zkušenosti a pohled na dění okolo sebe. Tedy skrze sci-fi spíš dnešní realita. Buď jak buď, dílko se mně líbí.

Každý se asi začne stářím zabývat v jiném věku a za rozdílné situace. Je otázka, kdy začít. Ale ve zmíněných třiceti, za běžných okolností, určitě není pozdě.

Kouknul jsem se na Britské listy, co můžu za investovanou částku očekávat (investovaná částka zní lépe než desetikoruna). Výsledek zhruba splnil mé očekávání. Až tedy budu vidět nějaký dokladovatelný efekt, tak s lehkou duší přispěju třeba padesátinásobek oné desetikoruny. Do té doby bohužel...

Co se týče úvahy samotné, tak přihodit se to může opravdu každému, mne nevyjímaje. Ale zde se bavíme o mafiánských praktikách (které lze též nazvat čirou zlodějnou) prováděných za téměř lhostejného přihlížení státní správy. Toto už není o rčení, že dluhy se mají platit.
Jak bych se zachoval v dané situaci já osobně, to by se odvíjelo od toho, jak moc "nenažraný" by byl exekutor a jestli opravdu vůbec něco dlužím. Na domáhání se spravedlnosti úřední cestou bych asi moc nespoléhal.
Pokud bych však měl co do činění s ryzím exekutorským zlodějem, troufám si tvrdit, že tento by poměrně brzy došel k závěru, že úmysl neúměrně se obohatit přes moji maličkost nebyl moc dobrým nápadem. Detaily mého případného postupu si, s dovolením, nechám raději pro sebe.

Hm, blíží se nejžravější měsíc v roce. Kvůli neztloustnutí - že bys mně kousek té tasemnice poslal? Po novém roce čestně vrátím!

Poslušně hlásím, že na mne měla tato úvaha výchovný účinek. Můj voličský hlas nyní jednoznačně patří chutné jitrnici.

Zajímalo by mne, co dělal Vinca do oněch zmíněných třiceti let. Je to asi trochu nečekaný dotaz, ale podotýkám, že určité velmi malé procento mediků se ke své profesi dostalo a dostává poněkud klikatějšími cestami. Na jednoho si osobně vzpomínám. Byl to svéráz (tím nenaznačuju, že byl špatný lékař) a uvažoval jsem, že bych mu věnoval takovou úsměvnou vzpomínku. Nejspíš na to ale nedojde.
Co se týče interrupce, netroufám si moc se k tomu vyjadřovat. Neznám dnešní právní legislativu, natož tehdejší. Zcela laicky bych snad řekl, že za určité mezní situace bych třeba poskytnul svůj dům k provedení takového zákroku. Ale nevyřešená bytová otázka by, dle mého mínění, mezi takové mezní situace určitě nepatřila.

gabkin: Tebou zmíněné slovo poklesek mně připomnělo ještě jeden vtípek.

Sešly se tři ženy.
První povídá: "Mám mladého muže a staršího milence. Je to perfektní."
Druhá říká: "Mám staršího muže a mladého milence. I to je skvělé."
Třetí na to smutně: "Já jsem taky kurva, ale neumím to tak pěkně říct."


Abych však nebyl obviněn z podjatosti, uznávám, že tento vtípek by se dal vyprávět i v opačném gardu. Jinak díky všem za zastavení.

Je jasné, že na slušnou otázku by se mělo slušně odpovědět. Já na zmíněný dotaz občas (ale zase ne tak zřídka) odpovídám: "Děkuji za optání, stojí to za hovno."
A myslím, že po prvotním překvapení tato odpověď lidem docela zlepšuje náladu.

Eylonwai: Dík za koment. Mno, něco už skutečnost je a něco ještě ne - zatím. Ale máme nakročeno! Abych však byl spravedlivý, musím dát za pravdu i jedné zdejší kolegyni, se kterou jsme si vyměnili pár vět přes vzkazy.
Jde o to, že leckdy i žadatelé o nějaký finanční příspěvek přicházejí se zcela nesmyslnými argumenty. Bohužel, je to tak. Ještě jednou dík za návštěvu.

2. SV mě zajímá dost hodně. Po přečtení tvé povídky jsem si položil otázku, jestli by se mohly události takto nebo podobně stát. A odpověděl jsem si - ano. V rozpoutané válečné vřavě nelze vyloučit vůbec nic. Je to dobrá povídka a navíc se mi líbí její silný protiválečný apel.

isisleo: gabkin: Absurdita tohoto případu mě dost vytočila. Jinak nejsem žádný bojovník za celospolečenské lepší příští. Nemám k tomu pražádnou motivaci, čas a vlastně ani chuť. Někdy mám pocit, že bych mohl sdělit nějaký názor či myšlenku, ale jak s tím kdo naloží, nechávám naprosto na příjemci. Díky tomu jsem na internetu nikdy nezabředl do nějaké hádky. Vám oběma patří můj dík, že jste mou povídku přijali s nezbytným nadhledem, což byl vlastně můj nejhlavnější cíl.

Takové sci-fi, kdy si autor pohrává s možnostmi, "co by, kdyby", je docela zajímavým čtením. Mezi špičku v tomto žánru patří například kniha od Roberta Harrise - Fatherland. Film už podle mne nedosáhl kvality oné knihy.
Druhá věc je, že nadcházející události lze vykreslit prakticky jakkoliv, dle subjektivního smýšlení autora.
Vedle zde zmíněného scénáře je možných dalších 10, 50, 100? Kdybych znal ten správný..., ale chci to vlastně opravdu vědět? Byl bych pak svobodnější ve svém dalším rozhodování?