gabkin

Voříšku, Voříšku co mi to děláš.... tak hluboké myšlenky před koncem roku.
Ale krásně napsáno a nabídnuto modru.

Píše ti to kluku.
gratuluji... tu máš ruku

Když už i Psavec píše vážné téma,
tak to mi vážně tvorbu ruší tréma.
Když člověk stárne, láska je jiná v těchto dnech.
Pugét je klišé, lepší je podat ruku na schodech.

...a mraky maj čerń tvého klína,
z té strany druhé, i od Zuklína.
Když od Lazen tvé tělo stoupá
a konec cesty plíce již doufá,
tak usedneš třeba chůzí již znavený,
u cesty zleva na měsíční kameny.
..... jen pěší může,
vnímat ten čas psaný smrkům pod kůru.
A vnímat tu chvilku
v čase daném nám.

Ty víš, že moc nekomentuji.
Ale toto dílko mě evokuje jednu důležitou otázku. Z textu vyplývá při povrchním čtení, že se autor honbou za vílou nechal nalákat a utonul.
Při opravdu pozorném čtení mi neušlo, kde že ta víla se nacházela, takže pokud došli síly uprostřed jezera a vzhledem k tvé celkové tvorbě by mi zajímala druhá sloka, vysvětlující to vysilování.

V životě je
velký um.
Sehnat denně
nový RUM.

Hodně dobrý. Velmi silné dílko.

Dneska jsem tě tu objevil a přečetl tvá dílka. Skutečně zajímavý styl a nevšední témata. Je znát, když píše život sám. Vítej v modru.

již to zaznělo .... paráda.

žasnu a čtu opětovně a pomaleji. kouzelné vazby obyčejných slov.
pitomé malé kosti ..... tak geniálně a zcela přesně nahradit slovo zuby. Opravdu krása.

Tys neviděl filmovou klasiku?
-byl to!.... já jsem je nepoznal.....

ještě lze dodat - jak jsem odposlechl u známěho když se bavil s vnoučetem - co jsi dnes udělal užitečného, bez toho být užitečnej, to je propadlý den života.

Tady slova nepomohou. jen na dálku objímám. A ať se drží, pozdravuj ho ze Sušice. Štěpině vyřídím. Drž se holka, uklidím chatu, uděláme minisrazík - memoriál Bíši, tak ať se k Bíšovi necpe.

jen dodatek pod čarou,
taková nepatrná výtka.
Nezmínil jsi, že ty s kapucí,
maj uši v suchu, jen jim to zapálilo lýtka.

zbytečně temný text a jakoby každá sloka z jiného rohu temnoty. Promiň mi upřímnost, pro mě neučesané.

uplně to vidím. Ta kůže před krbem, venkovní i vnitřní žár,
ona zvolá -neodcházej ještě- a on jen dodá -musím... přiložit.

jednou mi blízká osoba při debatě o víře a mé poznámce, že její utrpení se neslučuje s její pobožností odvětila,
-ty co má rád, zkouší nejvíc.
Na to se už jen dalo říct - takže mě peklo miluje, protože nahoře mám zavřenou bránu. ( a ze všech průserů jsem vždy nejak vybruslil)

musím to upřesnit ... to bylo to poslední, co mi ještě chybělo v kartě.

netušil jsem, že jsi jako víno a už vůbec ne dokonce vhodné k archivaci.
Vypadá to na nový foch v poeziotéce.

tři body dělaj plochu,
pokud si pamatuji trochu
když však tři osy máš
už se rovně nedíváš.
což potom průměty řezů
do rovin.
pro někoho poezie,
jinému spoustu volovin.