gabkin

poesie je něco kouzelného. stejné jako ženy. je příjemné se toho dotýkat, ale nepochopíš jak na to.

Kouzelné. Mám velkou potíž se vyjádřit, tak to dělám příměrem.
Kdo kousl do zralé a sluncem nalité jahody, ten taky zažije ten pocit, který slovy nevylíčíš. A stejné to mám já po přečtení tvého dílka.
Prostě díky a beze slov - vychutnávám!

Kouzelná idea

jo, jo. Svatá pravda, je to slast..... už se těšim na kapry.
Snad se to obejde bez křiku oběti.

... a to jsi nejel po dálnici.

Ač dušičky bytostně nesnáším, tak takto podané si zasluhují smeknutí za zpracování bez závanu povinného smutku.
Tady je z toho cítit ta zahřátá dušička, ne ty slzy.

Kouzelný. Jak dokonale nadhozeno a zpracováno téma.

tak jen díky Tobě jsem dnes pochopil ono odvěké - TO JE VE HVĚZDÁCH.

Máš tam výrobní chybu.
Pokud dáš odkaz na Redla, tak s mnoho lidí pustí dle tvého doporučení.
A pak už jen poslouchá Vlastu.
Takže čtení až příště.

Jako pouhý amatér si mohu dovolit jen naivní komentář.
Teorii poezie statečně odolávám. Nikdy mi učení nebavilo a raději jsem se bavil koukání kolem.
A v tom je možná kouzlo tvého dílka. Pokud nemáš nasbíráno a nemůžeš si spustit promítačku v hlavě, aby sis našel ten pravý obrázek k textu - tak si nevychutnáš jeho krásu.
Osobně tomu říkám psaní za závojem (záclonou). Neukáže vše - jen naznačí a dál už je to na schopnosti
vnímat.

A jinak.Vítej a piš. Gabkin

miluji takováto dílka - které tě nutí k představám.

A k diskuzi k nebi - proto je Libres modrý, aby si nebe užili i nevěřící autoři. Jen ti andělé, co si je tady vzájemně hledáme nám nějak stárnou.

ne, nechci být trapný v komentářích u Tebe, ale ji stejný jako Zenge. Taky jen sedím a čtu. znovu a znovu. A ke tvému dílku dnes - si ještě představuji čtení na malé scéně. Až se budeš někde prezentovat - dej prosím vědět.

M.A.Rek: nedá! To je dar.
-bráno jedno po druhém ... jsou to jen obyčejná slova.
Ale najít je v sobě a správně poskládat - to je ten kumšt.
ale naučit ? ... To spíš koukat nahoru, sepnout ruce a šeptat .... Prosím, prosím aspoň trošku.

Už hodnou chvilku sedím u Tvého dílka a přemýšlím, co napsat do komentáře. Protože jsem si to četl několikrát, což se běžně nestává. A nějak jsem si chtěl zdůvodnit sám sobě, proč jsem dal ST.
A protože jsem poetický nevzdělanec, nedokáži přesně vyjádřit, co mě přesně zaujalo.
Ale něco mi říká, že budeš ten typ chlapa, co se sehne u řeky pro kamínek - protože je krásný. prohlížíš ho a nekomentuješ nic. Jen si užíváš jeho krásu. Tu on ztratí okamžikem, kdy ho dáš do kapsy a pak už vyndaný doma - suchý, už tak krásný není. Ale položený na poličce ti pokaždé připomene tu hru záblesků, když sis ho prohlížel. Protože ta z paměti nezmizela.
Možná, že to mé vyjádření je blbost. Ale přesně vystihuje pocit když čtu Tvá dílka. Děkuji ti za ně. Léčí mou duši.

kouzelné. To dno oblohy nemá chybu.

Tam po lesích je mnoho slov,
co vítr rovnal v rýmy.
I šeptané zahřejí
přes nepřízeň zimy.
A rovnoběžky setkají se
po kilometru v dáli.
To pacienti na běžkách
u placatice stáli.

Dříve tam mohly jen čarodějnice. Dnes jen ochranáři.
Ale pohled je tam do všech směrů úchvatný. Tam nahoře
ti dochází, že zatím co my se tady v modru snažíme o poezii. tam je v každém stéblu, kamenu, větvičce.
A nezbyde, než jen tiše obdivovat.

Bílá Opava?

je znát, když píše život.
to prožité nějak lépe hledá slova do řádků.
Jinak - sněhoklid - krásný slovo, vystihující!

Nedalo se přestat číst. Takže za mě dobrý.
(ale ta představa že to žlutý vypne.... hrůza!)