Petra

Já ty Tvoje dílka, Slávko, prostě miluji, díky za ně, za inspiraci, za to, že v nich najdu něco ze svého života, okolí, minulosti, vzpomínek, ale třeba i přítomného dněí... prostě někdy jsem z toho veselá, nad věcí, jindy zdravě smutná..

Celý duben si jaro, počasí dělá co chce... prostě skutečně aprílové počasí. O víkendu prý ale poroste teplota směrem nahoru, tak uvidíme. ST

Smutné a tvrdý verdikt... je to bolavé, a popravdě řešeno, ne napřímo, ale jak se říká, tak nějak kolem horké kaše, mohu řící, že znám na vlastní kůži.

Myslím, že tahle báseň, nebáseň... je jasným sdělením a myslím, že hodně z nás v tom objeví sebe :-)

Příjemné počtení, taková prostě je... ST

Malé mini, ale hodně povedené, Javavia, řekla bych, že jsem se nad tím pozastavila. ST

Pěkná báseň se silným koncem.

Mno, někoho mně to připomnělo... koho vídám takřka denně.

Ano, jak praví Paulmattiole, možná to byla nešťastná náhoda, možná k tomu byl důvod, snad není potřeba hned svolávat muka... Vítej.

Někdy první zdání druhé může býti jiné, nebo stejné... ale, záleží na okolnostech.

Srdce rvoucí, hluboká, slzami protkaná báseň, vzpomínky, časy minulé... budou se jednou navracet s úsměvem na Tváři, milý Pavle. Lidé odcházejí, ale znovu přicházejí. Je to koloběh života, bolavý, smutný, ale prostě je. Teď to bolí a bude ještě nějaký čas bolet. Čas ránu zacelí, zůstane jizva - věčná vzpomínka.


Upřímnou soustrast

Věruško a Pavle, bolesti na světě holt také musí býti, prý jinak by bylo těžké žití... bez ní. A tak, život dal a zas vzal, učí nás a žene dál... dokud svíce nezhasne. Ano, přál by si Tvůj úsměv, ne slzy, slova s úměvem a díkem vyřčená, nebo bolestí protakaná. Já vím, to ta rána, to ten život, to ta smrt...

Jituško, tak tohle by dojalo i mně, přestože babička ještě nejsem, na to si musím chvíli počkat. Ale připomněla si mi tetu, sestřenice má dva kluky, toho jednoho už většího cca 5let, nikdy se mu od ní nechce. Panečku, jak vždycky prý posílá rodiče a řekne: jeďte sami, já tady zůstávám. Jeďte domu, já budu tady... teta se vždycky rozpláče a musí jít do ložnice, tam se vybrečet... Mno, ti malí andílci jsou prostě někdy takoví citoví trapiči, ale to by nebyli oni. Moc hezká báseň.

jitka.svobodova: Jiťulinko, já jsem napsala jenom to, co jsem z Tvé básně cítíla, slova, která mě napadla, tím, jak přesně Tvá báseň na mě zapůsobila, moc ráda si u Tebe čtu a ač to možná není zná, ráda s k některým básním vracím.

Bíško, někdy také, když nemohu spát, nebo mě vzbudí noční můra, podívám se z okna... na nebe poseté hvězdami, otevřu okno a kochám se krásou. Nebo když pozdě večer venčím psa, prostě si to užívám. ST

Muži jsou někdy tak decentně všímaví :-) ST

Ach myšky krásné, parádnice, já jsem si představila kreslounou pohádku, americkou Popelku :-)

Ten jeden nezbeda, nezvořák, ale dobře, že kloubouk vrátil, Květuško, já jsem si to úplně představila, Tvé básně jsou prostě úžasné, Kvítečku jarní.

Tvá báseň mě skutečně ohromila... někdy se člověk při čtení vrací ke vzpomínkám, k minulosti... mám slzu v oku, ale závěr dal znovu sílu. ST

básněnka: Ano, já vím...

básněnka: určitě napíšeš, o tom vůbec nepochybuji :-)