Petra» registrace: 17.03.2012 » 44, žena
» vzkaz
» děl: 41 |
Komentáře uživatele :
21.04.2012 - 10:14
básněnka: Přesně tak, protože láska je cit, ne věc, ne jakýsi čin, aby člověk prosil, platil, vykřičel, či jiným způsobem chtěl ji získat. U mě láska musí být srdeční - citová záležitost. Možná jsem v tomhle jiná, možná naivní a někdo řekne, že na city se dneska už nehraje. Já říkám, ANO HRAJE! Mám takovou lásku a neměnila bych za nic na světě :-)
|
21.04.2012 - 10:13
Také si to vždycky přeji, aby takové chvíle nikdy nekončily... což o to, skončí, ale vím, že zase budou další :-) ST pěkná báseń
|
21.04.2012 - 10:12
Krásná slova, usmívám se, je to milé a podmanivé :-) ST
|
21.04.2012 - 10:11
Skvěle napsané, není to nucené, ale také ne přeslazené... ano, o lásku by se člověk neměl prosit. ST
|
21.04.2012 - 10:10
Nádherná báseň, Jituš. Opravdu, psaná s citem, něhou, láskou, jakou v životě může kdoliv mít. Krásnou. ST
|
21.04.2012 - 10:08
Jak napsala básněnka, ano, takhle to prostě dne skutečně chodí. ST za obsah.
|
21.04.2012 - 09:39
Romana Šamanka LadyLoba:
Ano, souhlasím, někteří si toho vážně neváží a je jim to jedno, berou život, jak berou "nějak je, nějak bude". Je málo skromných lidí, kteří se dokáží radovat z pouhé maličkosti, a ano, život je skutečně dar, ale tak to, si myslím, ví každý, někdo si to uvědomuje více, jiný méně. Není zapotřebí to přece zdůraňovat. Kdo ví, to ví, kdo si myslí něco jiného, tak ať myslí. Lidé jsou rozlišní aj. To je ale přece dobře. Vždyť já přece nikomu neupírám, co si kdo myslí, každý má právo na svůj názor a: "s čím kdo zachází, tak také schází", to si myslím, že je na závěr tak nejlépe výstižná věta. |
21.04.2012 - 08:45
Tvá báseň se mně líbí, její obsah je jemný, citlivý, ale trochu s nádechem povzdechu, snad ta poslední sloka tomu napovídá... místem je drsná, jako sama realita, ale krásná a něžná, jako je láska. ST
|
21.04.2012 - 08:41
Každý strůjce svého štěstí, nuž zkusil a zjistil, že není o o co stát, doma má lepší :-)
|
21.04.2012 - 08:36
Pokaždé, když si přečtu epitav, mě mrazí. Slzy derou se na povrch a vzomínky ožijí. Vždy je v epitafu velká síla citů, pocitů, lásky, vzpomínky... takhle by to mělo být i po celý život. ST
|
21.04.2012 - 08:25
Romana Šamanka LadyLoba: To, že tu člověk je, aby byl, beru jako samozřejmost, k tomu patří radost, štěstí, naděje a jistá naplněnost, nebo něco, co ho žene životem dál... kdyby tu někdo být nechtěl, nebude. V mém okolí si několi lidí vzalo život. Pokud jsi ovšem nějakého vyznání, pak to zcela chápu. Já jsem vyslovila pouze svůj názor. Jistě, je každého věc, jak se k tomu staví, každý je rád, za každý nový den, i když se mu zrovna nedaří. Ale málokdo se k tomu modlí. Někdo to bere jako samozřejmost, protože tu chce být, toť celé.
|
20.04.2012 - 22:57
Pro mě zajímavé a působé ST
|
20.04.2012 - 22:56
Ano, v radosti je síla, ale k tomu netřeba modlitby, bohudík :-)
|
20.04.2012 - 22:50
A přece lidé, ačkoliv zřídka kdy, někdy v boji s ní obstojí... vyhrají.
|
20.04.2012 - 22:40
Opravdu něžně pohádková :-)
|
20.04.2012 - 22:39
Skvělé ST
|
20.04.2012 - 22:36
Pěkné ST
|
20.04.2012 - 22:34
Tvá báseň má dobrý spád, rýmy mně sedí, ale v básni jsem se trochu ztrácela, nevím, snad to bylo jenom tou délkou.
|
20.04.2012 - 22:31
Múza, jenom dovlenou si vzala,
věřím, že se brzy vrátí, Tvoji mysl znovu schvátí :-) |
20.04.2012 - 22:29
Zvláštní a myšlenkou zádumčivé verše.
|