Petra

Pro mě zlváštní, ale zároveň působivá báseň, ráda jsem se do ní ponořila, v řádcích se procházela.

Básník se ani naděje vzdát nemůže,
ať už vezme pero, nebo kousek tuže,
písmenka ze srdce začne psát,
snad ví, komu je chce věnovat,
i kdyby jenom sobě.

Neschová se nikam, přesto bude jednoho dne objevena. Dostane jméno, nebude úniku.

Ach jablečný závin, což teprve muži v podobě ženy :-)

Někdy je stesk, a vzpomínky natolik silné, že prochází skrze nás, vyplouvají na povrch našeho já, těla... odcházejí v podobě slz...

Jasně, klidně, ráda :-)

Jj, to chápu, napsala jsem ten komentář proto, že jsem četla už hodně básní a některé mně utkvěly v paměti, jednou z nich je i tahle, a tak, ráda jsem si ji znovu přečetla :-)

Boj o život, či navrácení do něj je někdy těžký, velmi zabolí, když se snažíš někomu pomoci, ale Tvou pomoc odmítá a nemusí se zrovna jednat o život jak takový, někdy se člověk snaží o ledasco, ale když druhá strana ne a nechce... ten člověk vůbec netuší, jakou působí bolest.

Maruško, ráda se k Tobě přidávám a Josefům, bohužel jenom na dálku, zamávám! :-)

Tuhle, M3rry znám, pamatuji si ji.

Rezko, může člověk snívat, může... vždyť nemá nikdo právo nám tohle brát a ten, kdo nechá si to vzít, je slabý vůči takovým lidem, pak raději od nich co nejdál.

Je třebas se pohnout, abyse prach zvedl...

Ráda se přidám k přání dnešního dne, kde v kaledáři jméno Josef se dnes pne. Všechno nejlepší a vše krásné nejen pro dnešní den.

Báseň znějící zaláskovaně :-)

Úplně poslední věta Tvou báseň perfektně zavřela. Pěkné a příjemné na počtení, jó jarní milování, to mnoho z nás zná :-)

Ne, hřbitov určitě ne, promiň, já to pochopila jinak, tak jsem holt asi v něčem přiliš hloupá.

Znám tuhle básněnku :-) hezky vítej!

Bylo by smutné a je vlastně velice bolavé, když mámy přežijí své děti. Někdy jsou zrady natolik kruté, že člověk ztratí a vyčerpá své síly natolik, že trvá hodně dlouho, než se znovu vzchopí.

Dal jsem Ti SuperTip, za upřímnost a prozření, buď vždy sama sebou a ne ničí loutkou, já vím, kdo nejde s davem, jde proti němu, ale nezapomeň na to, že každý z nás má svou jistou hrdost, nekloň za každou cenu k těm, kteří Tě lehce zraní. Ale o tom, bohužel, je také život, nesmutni. Život nás stále učí něčemu novému.

Emoční a velice upřímá báseň, slova psaná srdcem, rozumem a citem... přátelství je někdy těžké udržet. Zvláště, chce-li druhá strana víc. Ach jo, někdy, že?