Petra

Falše je kolem nás víc a víc. Bolí, když zradí nás někdo hodně blízký, někdo o kom bychom si to snad nikdy nemysleli.

Včera byl úžasný den, ano slyšela jsem motorky, a já jenom doufám, že všichni dojeli do cíle a nezůstali třeba v půli...

Život, který žijeme, žijeme každý sám za sebe. Ano, až stráží zaklem, od nohou nás skutečně zazebe, snad krátící se cesta ke konci. Na to však, je vždycky času dost. A tak žijme naplno! :-)

Mám ráda, když všude kolem bílí se snáší, vločky jako peříčka, či krajky, ovšem, jsem přece jenom teplomilný tvor.

Komnata v podzemí, to je jako malá tajemství :-)

Co brání Ti sny žít? Básníku, to muší vědět především ty. Já vím, s malou nápovědou a pomocí lásky, snad věděl bys hned, odpovědi na otázky.

Buď vším, čím chceš, přeju Ti, ať se nespleteš. Pěkně vyjádřené vyznání.

Něžně křehká.

První polibek a první záchvěv srdce, jeho náhlé rozbušení a smyslů zbavení, malé zahlušení, to je prostě láska. :-)

Někoho, mně Tvé verše, trochu připomněly. Věčný bojovník, ale s duší a srdcem anděla.

Žádná naděje nevzdává se bez boje, i když je poslední a hrozí, že snadno podlehne právě v daném boji... ne, nezhyne, jenom občas smutek nám zacloní zrak, mysl a srdce... dočasně.

Poslové nadějí, jak ty by se někdy hodili.

Ano, Tvé dílko je smutně a hořce bolavé.

Pro někoho k zamyšlení, jinému realitou, láska ve Tvém podání, není žádnou banalitou. Pěkné, líbí se mně to.

Jenom bez čepičky je to ono :-) !!!

To je tak, když se dva moc milují! Pěkné dílko, roztoužené, citové, prožité a reálné

Pěkné poděkování, to víc než přátelstvím zavání, :-)

Trochu jsem se zasnila, když na jistý film jsem si vzpomněla... klapot střevíců a tleskot, cikánská píseň zní.

Monžá chytá lelky, možná je to múza ke slovům.

Ano, Květuško, dnešní den byl jarem provoněný, malovaný.