Petra

Myslím, že tohle je taková pohodová, uvolňující báseň, s pěknými obraty.

Nezle, aby byl jenom jeden,
vždycky začne od znovu,
a ty víš, že prvný jméno má... leden.

A že to tedy mlčích krásně, píšeš z toho pěkné básně. :-)

Milá, krásná básenka. :-) Květuško.

Až přijde její krása
v plném rozmachu

*

obleče se i do nachu.

Dobře vyjádřeno.

Má to svoji hloubku, až člověk se zamyslí.

Mám ráda Tvoje veršíky, je fajn je číst a hlavně nechast se sem tam unést. :-)

Nenech zamčené příliš dlouho.

Jak někdy se říká, jaro přichází nečekaně, a nevadí, že je třeba leden, nebo únor... to Tvé srdce nechalo si jej k sobě přitisknout. :-)

Já oceňuji Tvé psaní, smysl pro krásno, citlivou duši, upřímné srdce, rozvášnou mysl.

Stan snění v realitu se mění... Tvá báseň je psaná s lehkostí s dobře volenými slovy.

Láska má mnoho podob a lidé by ji tak měli brát... protože ona si nás vybírá sama a bez rozdílu :-)

Plout daleko, někdy za hranice všeho dění, spolu, ruku v ruce, až do konce, do setmění.

Odhoď masku a nech věci volně plnout,
co má přijít přijde, nebo Tě to nechá minout.

Láska je plamenem, co by nikdy neměl uhasnout a pokud by zeslábl, je třebas jej vždy posílit, je-li to však nadějné.

Po cestě trnité
stopy zanechávají

a duším sladkobolu
se uchechtávají.

Spadlo
tiše pírko

ústa se ocitla
bez hlasu

pláče.

Někdy máme všichni skluz, ale jak zmíněno výše... hlavně se uklidnit, napočítat třeba do pěti a pak s rozvahou. :-)

SLunce vychází denně, jenom jej někdy není vidět.