básněnka

pro splašená stáda bazilišků zapřáhnu do spřežení lišku...a nebudu ustájená žena, neb divočina se mnou cloumá..mám v sobě zdroj, nepokoj...a ramena mých prstů sálají sluncem...pro dolce vita:-)

hloubavá:
má sladká:-)
jsi markýza z rue uliček?
nebo jen uličnice s baretem přátelství?
máš prý slabost pro celníka a martini
tak protřepat a nemíchat

jdeme na drink! :-)

la loba: sakrblé:-)

nalétat do světla , pro křídla ze zdání...

ano nejhezčí věta...vyslovená s blízkostí v hlase

možná, kdo ví...snad váha odpoví

ta hráz s dubovou muskulaturou...

pomníky jsou mnohdy omšelé
ale zlo, v podobě násilí, ne...

píseň, zdá se téměř neveselá...život je bál i pes

bez cesty do kostela
notuj si a pij

a hlavně...probůh, pořád žij

Bastet: bez nálady? Ajta, řekla by ta krajta...

hloubavá: však víš že masky jsou mi cizí, mnou vždycky cloumaj city ryzí;-)

vavaoko: k tobě mi závist nepasuje, ta černá vdova má jiné sluje, ty vlastníš čistý štít...a ze srdce děkuju Františku ...

Maryje...: děkuju za zastavení;-) , ten zvláštní alžbětinec napsal, že láska je občas binec, ale všichni ji prostě postrádáme, když někam odlétne...

Radovat se... je potřeba každý den, myslím, že Elina Makropulos byla ve své nesmrtelnosti spíš nešťastná...

Znám ten pocit z bystřiny hlasu...

Co na to říci, cítím tu trošku smutek pod čepicí(kloboukem)...

V tom snění ukrytá je láska...frivolně necudná, však laská...

Kus látky měním za slova, jsem jako osnova a vínem kropím tvoje skráně, tak krásně nahé...

Tuhle jsem skoro minula;-) pro tajemná zákoutí teď na mne kynula;-)

Tuhle jsem skoro minula;-) pro tajemná zákoutí teď na mne kynula;-)